Na návštěvě u Tomáše Jamníka
Za špičkovým violoncellistou se vypravil Pavel Ryjáček. Zúčastněte se návštěvy 12. a 13. dubna 8:00-12:00.
Tomáš Jamník patří k našim nejvýraznějším muzikantům. Poprvé jsem ho zažil jako vítěze Soutěžní přehlídky konzervatoří, která se konala v roce 2002 v Teplicích. Už tehdy zapůsobil jako mladík, u kterého se setkávají jak citlivost a citovost, tak výrazný intelekt a rozum. S úsměvem bych řekl, že tyhle dvě polohy se u mnoha muzikantů spíš střídají, jako kdyby jedna vylučovala druhou. V případě Tomáše Jamníka jsou ovšem v jednotě.
Tím pádem ho můžeme zažít nejenom jako koncertního umělce, ale i jako pedagoga a zdatného organizátora hudebnických aktivit. Výrazným příkladem je Akademie komorní hudby – česko-německý projekt, který nadaným mladým muzikantům umožňuje studovat u špičkových lektorů a setkávat se s nejlepšími vrstevníky i se zkušenými staršími kolegy. Tomáš Jamník je duší této nevšední školy. Na povídání o Akademii komorní hudby jsem se docela těšil.
Dva roky pobýval Tomáš Jamník u Berlínských filharmoniků – to byla pozoruhodná zkušenost v roli orchestrálního hráče, spojená s možností zažít nejslavnější dirigenty naší doby. Má bohatou praxi i jako komorní hráč, typicky ve spolupráci s houslistou Josefem Špačkem a dalšími, ovšem samozřejmě zdaleka nejvíc účinkuje jako sólista. Taky ale rád pátrá po informacích o skladatelích a o skladbách. Z toho všeho má spoustu postřehů pro zajímavé vyprávění.
Naše Návštěva se odehrávala (na několik pokusů dopoledních, odpoledních i nočních) v pražské Koncertní předsíni. Ten název, předpokládám, většina lidí ještě nezná, ale kdo ví – třeba vejde ve známost. Je to v Praze nedaleko Staroměstského náměstí a jde vlastně o bývalý krámek. Skromná výloha – většinou prázdná – a uvnitř malý stolek, několik židlí, pianino, nezbytný kávovar a další propriety. Nahoře malé patříčko, kterému se vznešeně říká empora. V tom prostůrku se totiž dá nejenom natáčet povídání při Návštěvě, ale taky koncertovat. Sice jen pro několik návštěvníků, ale zato s kávou, koláčky a jinými dobrotami. Ty vám Český rozhlas D dur nenabídne, ale několik reportážních záběrů z jednoho ranního koncertu ano. A k tomu řadu typických, ale i neznámých hudebních ukázek: třeba Dvořákův slavný violoncellový koncert, každou větu s někým jiným (a s výkladem). Nebo Myslivečkův violoncellový koncert v podání Akademie komorní hudby, kterou řídil Václav Luks. A ovšem i novější hudbu: Kabeláčovo Mysterium času či violoncellový koncert Jiřího Temla.
