Pénelopé, vzor manželské věrnosti

V operním čase uvádíme poslední říjnovou neděli druhou operu Gabriela Faurého – Pénelopé, na libreto René Fauchoise podle Homérovy Odyssey. Premiéru měla v Salle Garnier v Monte Carlu dne 4. března 1913 s nezvláštním úspěchem. Reputaci napravilo autorovi uvedení v Paříži o dva měsíce později v Théatre des Champs-Elysées 10. května 1913. Žel jen na krátký čas. Kdo by se zajímal o příběh o ženské věrnosti, když metropolí cloumal skandál se Stravinského Svěcením jara. A k tomu se přidaly finanční problémy divadla, které muselo operu stáhnout z repertoáru.

Fauré ji věnoval svému učiteli klavíru, mentorovi a příteli, kterým nebyl nikdo menší než Camille Saint-Saëns. Gabriel Fauré působil v poslední tvůrčí etapě své kariéry ve funkci ředitele Pařížské konzervatoře. Nebyl ale jejím absolventem. Vystudoval Niedermeyerovu Pařížskou školu klasické a duchovní hudby, která vychovávala chrámové sbormistry a varhaníky. Spolu se svými souputníky, byl mezi nimi i jmenovaný Camille Saint-Saëns, spoluzaložil Národní hudební společnost pro oživení instrumentální hudby, která se ve Francii stala popelkou díky všeobecné touze publika a komponistů po opeře a také díky evropské oblibě klasické vídeňské školy.

Navzdory specializaci Francouzů na operu napsal Gabriel Fauré jen dvě opery. První z nich, wagnerovsky laděnou lyrickou tragédii Prométheus, dokonči v roce 1900, druhou, lyrickou báseň o třech dějstvích Pénelopé psal šest let a dokončil ji v roce 1912. Fauré se o scénický žánr živě zajímal, podobně jako jeho současníci, ale stále se neměl k tomu, aby se do ní pustil. Od roku 1875 do přelomu století uvažoval o různých schématech od historické opery přes zpívané drama, komickou operu a buffo operetu. Ale pořád z toho nic nebylo a svou touhu po jevišti naplňoval scénickou hudbou jako byla třeba hudba ke hře Pelléas a Mélisanda.

Pro absenci opery ve své tvorbě měl Fauré, sám pro sebe, dobré důvody. Jednak tvrdil, (přitahovaly ho zvláště náměty ze starověku), že stále nenašel libreto, které by se mu hodilo. A za druhé byl existenčně závislý na hru na varhany, na vyučování a řízení Pařížské konzervatoře. Na komponování měl tedy čas jenom o prázdninách. Proto také psal Pénelopé celých šest let.

Za jeho rozhodnutím stála žena. Byla to Lucienne Bréval primadona pařížské opery, se kterou se setkal počátkem roku 1907 v Monte Carlu. Upřímně se divila, že vedle lyrické tragédie Prométheus, kterou mnozí znalci považovali spíše za velkou kantátu, nenapsal žádnou jinou. Fauré se samozřejmě vymlouval na libreto, a tak mu Lucienne hned navrhla hru svého známého mladého dramatika, který právě dopsal drama Pénelopé o pěti dějstvích. Fauré se s autorem René Fauchoisem neprodleně domluvil, a ten vyhověl šedesáti dvou letému skladateli a upravil text na půdorysu tří dějství.

V historické literatuře je Odysseus známý jako hrdina řecké mytologie. Tvoří ústřední postavu Homérova eposu Odysseia, která vypráví o jeho desetiletém bloudění na cestě domů z trojské války, vyhrané díky Odysseovu nápadu s trójským koněm. Víme, že Odysseovi se do války příliš nechtělo: krátce před tím se oženil s krásnou Pénelopou, která ho obdařila synkem Telemachem. Z tohoto známého příběhu, který zpracoval libretista René Fauchois do pěti dějství byla na podnět Faurého vypuštěna část s Telemachem, který se obával, že by se děj opery prodloužil o nepodstatné události.

Ačkoli Fauré začal pracovat v dubnu 1907, dokončil Pénelopé až 31. srpna 1912 v Luganu. Nakonec ale jako obvykle přizval pro práci na orchestraci na pomoc Fernanda Pecouda, skladatele a houslistu v orchestru Concerts Hasselmans. Po odmlčení Théatre des Champs-Elysées převzala Operu Pénelopé Komická opera až po šesti letech, hrála se 20. ledna 1919. Další představení přišla v letech 1922, 1924 a znovu v letech 1927 a 1931, celkem naplnila počet 63 představení. Dne 14. března 1943 uvedla Pénelopé pařížská Opera.

Ve vysílání stanice uvádíme nahrávku z května a června roku 1980 z Palais de Congres v Monte Carlu, kde byla uvedena pod záštitou knížete Rainera III. Monackého. V hlavních rolích hrdinů antického příběhu zpívají Jessye Norman jako Pénelopé a Alain Vanzo v roli Odyssea, spoluúčinkuje Ensemble Vocal Jean Laforge a hraje Filharmonický orchestr Monte-Karlo pod vedením Charlese Dutoita. Nahrávku vydala na kompaktních discích společnost Erato v roce 1996.