Schönbergova rovnováha srdce a rozumu

Arnold Schönberg (1874-1951) má v novodobé hudební historii stále ještě pověst novátora. Modernisty, který „vymyslel“ systém pro organizaci tónového materiálu, zatímco dosud se takový systém vždy klubal a dodatečně formuloval z poznání přírodních – v tomto případě akustických – zákonitostí. Svou metodu kompozice s dvanácti vzájemně rovnocennými tóny uplatňoval zejména v instrumentálních žánrech. Neméně blízký mu ovšem byl i svět vokální hudby, o to bližší, že pozdní romantismus, do jehož doby vstupoval jen o deset let později než Richard Strauss, vzkvétal ze slovesného umění. Schönberg chtěl omezující obruče návyků, které cítil, že zaostávají za reálným stavem světa (jehož je umění nakonec vždy jen odrazem), překročit i ve vokálních žánrech.

Jeho skladatelský odkaz obsahuje velké množství písňových cyklů i jednotlivých písní, sborové skladby, vokální part přidal také do svého Druhého smyčcového kvartetu. Zapojení hlasu do hudebního díle ho nicméně setrvale táhlo k dramatickému rozměru. Dvě skladby dokonce skutečně zkomponoval jako opery – Z dneška na zítřek a nedokončenou Mojžíš a Áron, s představou jevištního provádění vytvořil i monodrama Očekávání a drama s účastí dvou mimů Šťastná ruka. Vzhledem k jeho umělecké vizi mu ale zjevně byl ještě bližší žánr kantáty, na jehož ploše vznikla tak jedinečná díla jako Ten, který přežil Varšavu, Óda na Napoleona nebo Kol Nidre. A ostatně i rané Písně z Gurre – které jsou sice „písně“, ale ve skutečnosti je to dvouhodinový příběh, hudební epos na text legendy o králi Waldemarovi a jeho milence Tove, sepsané dánským básníkem Jensem Peterem Jacobsenem.

Schönberg začal na díle pracovat hned, jak se k němu dostal německý překlad ságy. K prvnímu provedení ve Vídni dovedl Gurre-Lieder o třináct let později, v té době mu bylo skoro čtyřicet let a obrovský úspěch skladby při její premiéře bral skepticky, neboť mezitím svůj styl přehodnotil a byl nucen čelit spíše kritice. Už do této partitury ale včlenil prvky, zatím jen okrajově, které se později staly typické pro jeho skladatelský rukopis (například Sprechgesang).

Obrovský provozovací aparát – pět sólistů, recitátor, mužský sbor, smíšený sbor a velký orchestr – je příčinou, proč se Písně z Gurre neuvádějí moc často. Pro první provedení v Čechách je nastudoval Schönbergův švagr Alexander Zemlinsky a dirigoval je 9. června 1921 v Novém německém divadle (kde působil jako hudební ředitel). Letos 19. června se Gurre-Lieder na tuto scénu – dnes Státní opera Praha – vrací a zazní pod taktovkou čerstvě jmenovaného šéfa Vídeňských filharmoniků Petra Popelky. Bude řídit dva spojené orchestry – Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Norský rozhlasový orchestr (oba zná rovněž z šéfdirigentského působení), dva sbory a mezinárodní obsazení pěveckých sólistů. Vypravěčem je Dietrich Henschel. Stanice Vltava vysílá tento koncert živě v přímém přenosu.

A my na stanici D-dur věnujeme v předvečer této události celý večerní blok odkazu Arnolda Schönberga. Arciže výběrově. Z Písní z Gurre nabídneme jen malou ochutnávku, za to si ale můžete poslechnout celého Pierrota lunaire v nedostižném ztvárnění s Barbarou Sukowou, sextet Zjasněná noc, dechový kvintet, jeden z Schönbergových smyčcových kvartetů, Houslový koncert, skladatelovu přelomovou, protože důsledně dodekafonickou Suitu op. 25 v luxusním podání Maurizia Polliniho a několik z jeho mnoha písní, jejichž tvorbě se věnoval celý život a byly kotvou jeho inspirace, která si razila vždy cestu přímo do srdce.

Vysíláme na D-dur 19.6. ve 20:00.