Šéf filharmonie Pardubice: Hudbu mám tolik rád, že ji chci slyšet co nejlépe interpretovanou
Ředitel Komorní filharmonie Pardubice, vysokoškolský pedagog, varhaník. Pavel Svoboda hodnotí své působení ve funkci, hovoří o své lásce k hudbě i o tom, co mu přináší hra na varhany.
Na pozici ředitele pardubické filharmonie jste čtvrtým rokem. Je tedy namístě hodnocení. Co se vám nejvíc povedlo a na co jste nejvíc pyšný?
Do filharmonie jsem nastoupil v lednu 2020 během rekonstrukce budovy Domu hudby, kdy orchestr působil v provizoriu. Než jsme se stihli vrátit, přišla pandemie covidu, rušení koncertů a vracení vstupného... Byl to vlastně dva roky krizový management. Ve skutečnosti jsem tedy zažil necelé dvě „normální“ koncertní sezony. Přesto jsme zvládli vysoutěžit a aplikovat nové logo a kompletní vizuální identitu instituce a vrátili jsme se k pořadatelství mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro. Orchestr prochází přirozenou generační obměnou, získáváme vynikající hráče a zveme také špičkové hosty. Máme radost z pozitivní zpětné vazby nejen od posluchačů a pracujeme na tom, abychom umělecky rostli a realizovali kulturní službu veřejnosti na co nejvyšší úrovni.
Co naopak připravujete? Plánujete změny?
V nadcházející sezoně uvedeme novou koncertní řadu, ale omlouvám se, detaily si nechám až na tiskovou konferenci, kde zveřejníme kompletní program. Dále nás čeká řada investic nejen do obnovy nástrojového vybavení, ale také do zázemí Domu hudby. Daří se nám navazovat na práci pro zahraniční vydavatelství a myslím, že obecně se orchestr začíná velmi hezky profilovat jako uznávané hudební těleso.
Jaká osobnostní charakteristika vám v současném zaměstnání nejvíc pomáhá a proč?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Ale možná to bude kombinace organizačních zkušeností a toho, že jsem sám muzikant. Lépe se tak dokážu dostatečně vcítit do role účinkujících a vnímat jejich potřeby a připomínky. V neposlední řadě mám hudbu tolik rád, že ji chci slyšet co nejlépe interpretovanou. (úsměv)
V rámci repertoáru myslíte i na nejmladší návštěvníky. Na co chcete nalákat děti v tomto roce?
Řada D pro rodiče s dětmi je již mnoho let velmi oblíbená, Petr Kadlec a Marko Ivanovič to dělají skvěle a máme z toho radost! Letos řadu obohatíme uvedením filmu „Krtek a muzika“, kdy k promítanému snímku zahrajeme originální hudbu Vadima Petrova.
Co rozhoduje o tom, jaký koncert filharmonie osobně navštívíte?
Snažím se být na většině koncertů, jak jen mi to časové možnosti dovolí a bez ohledu na to, zda se hraje má „oblíbená“ literatura. Chci mít pochopitelně přehled a být v obraze.
Komorní filharmonie Pardubice je příspěvková organizace. Zřizovatelem je statutární město Pardubice, které také poskytuje největší část příspěvku na její provoz. Jakou další podporu od města reálně pociťujete?
Spolupráce se samosprávou je u nás vynikající a děkuji za ni. Musím přiznat, že ve srovnání s dalšími institucemi, se kterými jsme v kontaktu například na platformě asociace orchestrů a sborů, si opravdu nemáme na co stěžovat. Pravdou je, že nejsme drazí, celkové náklady na komorní orchestr jsou násobně nižší než na symfonických orchestr. Ty jsou ve většině ostatních krajských měst a náklady na jejich provoz jsou dvojnásobné až trojnásobné. Hrajeme-li symfonický program my, najímáme profesionální výpomoc pouze na jednotlivé projekty. Fungujeme tak maximálně efektivně. Sportovní terminologií řečeno: u nás nikdo nesedí „na střídačce“ a zaměstnanci jsou plně vytíženi. Kromě peněz je pro nás ale důležité také vědomí, že město si naší filharmonie váží a že je vstřícné v komunikaci, ať už jde o řešení problémů, nebo o běžné provozní záležitosti. Cítíme zkrátka podporu a to je strašně důležité.
Je tolik nádhery, která v naší zemi vznikla! Važme si toho, je to náš nejlepší vývozní artikl.
Pavel Svoboda
Sledujete situaci slučování filharmonie a divadla v Olomouci?
Pochopitelně ano, velmi mě to zajímá. Jsem si vědom obrovské tradice v kulturním a historickém městě, jakým Olomouc je. Takové hodnoty se snadno zničí, ale těžko znovu obnoví. Jinými slovy – klasické hudbě v Olomouci držím palce. Přestože ze slučování institucí nejsem nadšený, zřizovatel na to má plné právo. Olomouc však nyní nese velkou odpovědnost. Výsledek tohoto procesu totiž bude pravděpodobně precedent pro další zřizovatele a zakladatele uměleckých institucí.
Patříte mezi nejlepší varhaníky. Máte na hru dostatek času?
Varhany mám moc rád, a kdykoli mám čas a dostatek energie, s nadšením si zahraju. Bohužel už to není tak často, protože jsem celkem vytížený. Při cvičení či poslechu se mozek chová naprosto jinak, je to prostě jiný režim. Neumím to dost dobře popsat – něco mezi relaxem a kreativitou, většinou dostávám dost nápadů...
Jaká je pracovní doba ředitele filharmonie?
Zejména nepravidelná. Někdy se v noci vracíte z koncertu, jindy třeba o víkendu nebo mimořádně i v noci s managementem řešíte, jak a kým nahradit nemocného umělce. Je to zkrátka zábava. (smích) Jinak je to samozřejmě kombinace vedení lidí, administrativní, a hlavně tvůrčí práce, kterou ale úplně nejde nechat v kanceláři a zavřít dveře. To jsem se ještě nenaučil.
Roky jste působil jako profesionální hudebník na volné noze. Co vám tato doba dala do budoucího profesního života?
Krásné zážitky a zkušenosti z cest po českých i zahraničních festivalech a soutěžích. A také pokoru, že když onemocníte nebo se něco stane, najednou jste bez příjmů a v obrovské nejistotě. Chcete-li třeba uživit rodinu, je to mimořádně náročné a poctivým uměním to zvládne jen málo lidí v naší zemí.
Jste členem Katedry klávesových nástrojů pražské AMU. Co nejvíc obdivujete na svých studentech.
Obdivuji, že jsou ochotni věnovat mnoho hodin denně ovládnutí náročného hudebního nástroje. S nástupem digitalizace, umělé inteligence a určité pohodlnosti naší civilizace je to čím dál vzácnější. Věřím, že se jim jejich pracovitost vyplatí.
Na jaký koncert pozvete naše čtenáře a posluchače?
Letos máme Rok české hudby a opravdu těžko se vybírá. Něčemu jinému bych tím ublížil. Je tolik nádhery, která v naší zemi vznikla! Važme si toho, je to náš nejlepší vývozní artikl.
Jakou knihu právě čtete a co si z ní odnášíte?
Literatura je úžasná věc. Poslední dobou jsem si oblíbil zejména audioknihy, ale také pořad Osudy na Českém rozhlase Vltava a Ex libris na stanici Plus. Neumím vybrat jedinou, je to pestrá paleta inspirativních lidí a myšlenek, v kterých se snažím orientovat.
