Svatováclavské slavnosti

Bylo tomu tak i letos. Zazněla tu i židovská a pravoslavná hudba, ale dvě události festivalu přece jen měly za společného jmenovatele gregoriánský chorál, ztělesňující římskokatolickou křesťanskou tradici.

Není to náhoda. Soubor Schola Gregoriana Pragensis vedený Davidem Ebenem razí u nás tomuto, po několik desetiletí nepřipomínanému, projevu novou cestu díky odborné erudici i díky interpretační vyspělosti. Ani v jednom z koncertů, u nichž se chci zastavit, nebyla sice tentokrát Schola jediným interpretem, ale byla v nich nepřeslechnutelná.

Dějištěm prvního byl Týnský chrám, i když restaurované týnské barokní varhany při tomto programu nezazněly. Odehrával se celý dole v kostelní lodi u varhanního pozitivu. Petr Eben Pražanům představil v české premiéře své oratorium Anno Domini, které psal loni pro katedrálu v Paderbornu. Hlavní slovo nyní patřilo tamnímu pěveckému sboru, německým sólistům a malému orchestru. Schola Gregoriana do jednotlivých částí posluchačsky značně přístupné, skutečně oproštěné skladby,, vstupovala jen s liturgickými vsuvkami. Z gregoriánského chorálu ovšem vzdáleně vycházel při kompozici i Petr Eben, a tak má skladba poměrně jednotný charakter. Její bohoslužebné zakotvení podtrhovaly i české biblické texty. K příjemně rodinnému charakteru hodinového koncertu, o který byl nesmírný zájem, jaksi samozřejmě patřilo, že se četl další Eben - a sice Marek.

Schola Gregoriana pak spoluúčinkovala i při zajímavém mezinárodním projektu, který v bazilice sv. Jiří představil repertoár obsažený v Kodexu calixtinus - středověké památce úzce propojené s kultem sv. Jakuba, pěstovaným ve španělské Compostele. Posluchačsky mnohem náročnější program iniciovali francouzští a polští specialisté, při koncertě také nejvíce exponovaní. Zněly jednohlasé zpěvy různého určení. Nesporně nejzajímavější byl ale raný vícehlas. K chvále Ebenovy pražské Scholy budiž řečeno, že dodávala dokonalost svou absolutní sezpívaností. K paradoxům dnešního globalizovaného světa pak patří, že tato nesmírně klidná a nadčasová hudba, kterou bezvěrci poslouchají jako hudbu meditační, zněla na Hrdě přesně v době, kdy dole v ulicích města takzvaní odpůrci globalizace rozbíjeli výlohy a bojovali s policií.