V přímém přenosu z Rudolfina zazněla ikonická Sinfonia Luciana Beria

Berio vytvořil Sinfonii v roce 1968 na objednávku Newyorské filharmonie k 125. výročí vzniku orchestru. V čele tělesa stál tenkrát Leonard Bernstein. Premiéru čtyřvěté skladby 10. října 1968 řídil sám skladatel, zatímco pod Bernsteinovou taktovkou dílo zaznělo až v nové pětivěté verzi o dva roky později. V této podobě žije Sinfonia na koncertních pódiích a je považována za úhelné dílo moderní hudby druhé poloviny dvacátého století.

Její převratnost spočívá v inovované hudební představivosti, z níž vyvěrá. Tak jako jiní jeho vrstevníci – Karlheinz Stockhausen, Pierre Boulez, Luigi Nono – i Luciano Berio prošel v padesátých letech intenzivním obdobím práce ve zvukovém studiu a způsoby zacházení s hudebně-zvukovým materiálem, které si zde osvojil, uplatňoval posléze ve veškerém svém komponování. Vokální prvek do partitury symfonie začleňovali – počínaje Beethovenem – mnozí skladatelé, pěvecké okteto v Sinfonii je nicméně posunem, a to hned dvojím směrem: je amplifikováno a vokální party jsou charakterem přizpůsobeny interpretovi z non-artificiální scény – skupině The Swingle Singers, kteří jsou dnes stejnou legendou jako sama Sinfonia.

Jazyk – hudební jazyk – Sinfonie je fragmentární, to ale neznamená, že by se celek jakkoliv tříštil. Všechno ve skladbě je dokonale provázáno a to do té míry, že odhalit všechny souvislosti, které jsou do díla zakódovány, je poslání skoro na celý život. Ovšem krásné poslání! Potvrzuje to i nový šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov, který se rozhodl zařadit Beriovu Sinfonii vedle Sedmé symfonie Antonía Dvořáka na první abonentní koncert – což lze chápat i jako jakousi jeho zprávu orchestru, publiku a tuzemské hudební kultuře en gros o záměru své mise. V rozhovoru, který si můžete poslechnout o přestávce přímého přenosu koncertu na stanici Vltava dnes večer, mimo jiné říká, že kdykoliv Beriovu Sinfonii uvádí, objevuje v ní stále nové věci – něco takového se děje jen s opravdu výjimečnými, velkými hudebními díly.

Chci vám skrze hudbu předat vše dobré, co mám v sobě, říká nový šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov

• Upravit
• Smazat

Česká filharmonie zahájila svou 123. sezónu. Na programu koncertu 10. října v pražském Rudolfinu byla 2. symfonie Gustava Mahlera s podtitulem „Vzkříšení“. V čele České filharmonie poprvé stanul v pozici jejího šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjon Byčkov.

Středobodem Sinfonie je třetí věta založená – místy zjevně, většinou však skrytě, jen v představě – na scherzu z Mahlerovy Druhé symfonie (Česká filharmonie ji pod taktovkou svého šéfdirigenta uvedla na svém mimořádném koncertě před týdnem – i v tom lze spatřovat „beriovskou“ souvislost). Nad tímto základem zní citáty z děl mnoha skladatelů minulosti i Beriovy současnosti a do nastalé změti přidává vokální okteto recitaci, výkřiky, šepot, kratičké tónové motivky různorodé provenience. „Hudba, která odráží život“ - tak charakterizuje Beriovu Sinfonii Semjon Byčkov. Má partituru plnou poznámek, jež si do ní vepsal po „hodinách telefonických konzultací“ s autorem, a s dojetím mi na její první stránce ukazuje dedikaci vepsanou Lucianem Beriem. Její pražské uvedení vychází nádherně na téměř přesně padesát let po jejím vzniku a navíc v roce, kdy si připomínáme sto let od narození Leonarda Bernsteina, jemuž (a Newyorské filharmonii) Berio dílo věnoval.

Sinfonii mělo tuzemské publikum možnost poprvé živě slyšet před dvaceti lety – uvedl ji Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Artura Tamaya. Český rozhlas při tom tehdy nebyl – tentokrát je a nabízí jedinečnou příležitost si tuto jedinečnou skladbu poslechnout i všem, kdo se na žádný ze tří koncertů, jimiž Čeští filharmonici zahajují svou letošní sezónu, nedostanou.