Varšavský podzim 2014 – rozhovor s Martinem Smolkou o jeho skladbě Semplice

9. říjen 2014

Mezinárodní hudební festival Varšavský podzim je v hudebním světě 20. století pojmem. Od svého vzniku v roce 1956 fungoval jako meeting point Východu a Západu, bylo na něm možno slyšet hudbu skladatelů, jejichž jména byla pro většinu obyvatel socialistických zemí jen formálními učebnicovými položkami, a byl i branou pro hudební tvůrce z východního bloku směrem na západ.

Aura spojovatele, prostředníka či „mostu“ byla tak silná, že si festival bezprostředně po pádu železné opony ve světě bez ideologické cenzury nějaký čas hledal svou novou identitu, nicméně kredit výkladní skříně soudobé hudby se mu podařilo udržet, a letos mezi 19. a 27. zářím proběhl už jeho 57. ročník.

Na festivalu se konalo denně několik koncertů a různých doprovodných akcí včetně takzvaného Malého Varšavského podzimu – paralelně probíhajícího festivalu soudobé hudby pro děti, který obnáší nejen skladby psané pro dětské posluchače, ale i zvukové instalace, hudební procházky a workshopy.

Tématem letošního ročníku Warszawskiej jesieni byly „jiné nástroje“. Dramaturgie se soustředila na skladby pro staré hudební nástroje, na hudbu různých tradičních kultur a na nástroje atypické nebo jen zřídka obsazované. Zněla skutečně hudba pro tyto nástroje napsaná, nikoliv nějaké stylizace nebo reminiscence na starou či etnickou hudbu. Smyslem takto zaměřené dramaturgie bylo předvést, jak témbrové a technické dispozice těchto nástrojů obohacují jazyk soudobé hudby.

03207256.jpeg

Přesvědčit se o tom mohli posluchači na mnoha koncertech v průběhu festivalu včetně koncertu zahajovacího – na něm v sále Varšavské filharmonie vystoupily společně barokní orchestr Arte dei Suonatori a soubor musiFabrik specializovaný na interpretaci soudobé hudby. V první polovině koncertu uvedl každý soubor zvlášť skladby Artura Zagajewského, Aureliana Cattanea a Györgye Ligetiho. „Jinakost“ v nich měla různé podoby. Ve skladbě s názvem brut nechává Artur Zagajewski vedle sebe znít soubor historických nástrojů a moderní violoncello. Skladba byla na koncertě uvedena ve světové premiéře – psána na objednávku Arte dei Suonatori, a byl to zážitek „na dřeň“ nejen proto, že skladatel je doma ve světě elektronické hudby a je mu blízká i hudba rocková, takže jeho výrazivo je zvukově hodně progresivní, ale také účasti sólisty Dominika Polońského. Umělec hraje na svůj nástroj pouze pravou rukou, skladatel psal sólový part díla přímo pro něho.

Sólistkou ve skladbách Aureliana Cattanea (Double) a Györgye Ligetiho (Hamburský koncert) byla hráčka na lesní roh ze souboru musikFabrik Christine Chapman. Spolu se svým kolegou ze souboru, trumpetistou Marcem Blaauwem si před časem nechali sestrojit speciální nástroje s dvěma trychtýři. (Na youtube http://www.youtube.com/watch?v=jAq_hpzk3IU.) Ty Aureliano Cattaneo obsadil do své skladby a moderní soubor rozšířil ještě o dvě zobcové flétny a čtyři lotosové flétny. V Ligetiho díle hrála tatáž sólistka na přirozený lesní roh.

V druhé polovině koncertu se pak oba soubory spojily v rozměrné kompozici Martina Smolky Semplice. To je skladba pro nástroje „mladé a staré“, jejíž jedinečnost tkví zčásti v tom, že každý ansámbl hraje v jiném ladění.

Dirigentem celého večera byl Stefan Asbury.
Zahajovací koncert 57. ročníku mezinárodního festivalu soudobé hudby Varšavský podzim jsme vysílali v unikátním přímém přenosu na stanici D-dur ze sálu Varšavské filharmonie s českou moderací.

V čase přestávky hovořila Wanda Dobrovská s Martinem Smolkou, který svou skladbu Semplice blíže představil. Vstupní otázka zněla: vzhledem k tomu, že Varšavský podzim je už po několik desetiletí symbolem ve světě soudobé hudby, jaké to je, mít skladbu uváděnu na zahajovacím koncertě takového festivalu?

autor: wd
Spustit audio