Vincenzo Bellini: Norma

„Fiasko! Fiasko! Slavnostní fiasko...!“

…těmito slovy okomentoval třicetiletý Vincenzo Bellini premiéru své opery Norma, která se udála 26. prosince 1831 v milánské La Scale. Příčinou neúspěchu však nebyla ani tak hudba či libreto opery, ale, jak se zmiňuje Bellini v jednom z dopisů, byla to především hlasová únava zpěváků, kteří v den premiéry ještě zkoušeli celé druhé dějství opery. Avšak už od druhého představení se situace začala měnit a záhy se Norma stala jednou z nejvíce prováděných Belliniho oper na světových jevištích nejenom po celé 19., ale i celé 20. a počínající 21. století.

Belliniho Norma je po pěvecké stránce považována za jednu z vrcholných italských oper, v níž je belcantový zpěv v maximálním souladu s dramatickým průběhem děje; inovativně působí i těsné propojení recitativních a drobných ariosních ploch s velkými áriemi, které vytváří jednolitý hudební proud. Z tohoto hlediska Normu velmi oceňoval Richard Wagner a považoval ji za vůbec nejlepší Belliniho operu. Ve 20. století, zejména od druhé poloviny až po současnost, se Norma i při celkové velmi vysoké interpretační náročnosti jak pěvecké, tak orchestrální, stala skladatelovou nejčastěji uváděnou operou ve světových divadelních domech. Libreto k opeře napsal italský básník a literát Felice Romani podle stejnojmenného historického dramatu francouzského básníka a dramatika Alexandera Soumeta vyprávějícího příběh milostného vzplanutí druidské velekněžky k římskému prokonsulovi v Galii, v dobách nadvlády Římského impéria.

Na stanici Český rozhlas D-dur si operu Norma poslechneme z nahrávky vzniklé v listopadu roku 1984 v londýnském koncertním a nahrávacím studiu Walthamstow Assembly Hall v nastudování dirigenta Richarda Bonynga, který si ke spolupráci přizval pěvecké hvězdy tehdejšího operního nebe.