Wagnerovský festival pokračuje na stanici D-dur
Rozhlasová replika festivalu Bayreuth 2020 nabízí v tomto týdnu Lohengrina, Valkýru, Parsifala a Bludného Holanďana.
Po slavnostních Mistrech pěvcích zazní v pondělí jedna ze vzorových nahrávek Lohengrina. V Drážďanech komponovaná opera o bájném rytíři sv. Grálu v kulisách německého středověku zazní v pondělí s Plácidem Domingem v titulní roli a nedávno zesnulou Jessye Norman v úloze Elsy. Ve skvostném obsazení nechybí Eva Randová jako ústřední záporná postava, žárlivá Ortruda. Česká mezzosopranistka vystupovala v Bayreuthu v jiných rolích, ale toto je její nejvýznamnější wagnerovský snímek.
Také další wagnerovské večery jsou, tentokrát už spíše symbolicky, věnovány českým pěvcům, kteří zanechali stopu v Bayreuthu. Sopranistka Ludmila Dvořáková měla jako vzácná výjimka v repertoáru i největší Wagnerovskou hrdinku, Brünhildu z tetralogie Prsten Nibelungův. Z tohoto díla vybíráme na středu Valkýru na nahrávce Marka Janowského. Právě tento dirigent v posledních letech v Bayreuthu Ring diriguje – jeho snímek z 80. let ovšem nabízí skvělou sestavu wagnerovských pěvců na vrcholu sil, mezi jinými Theo Adama a Siegfrieda Jerusalema.
V žádném bayreuthském výběru nemůže chybět poslední opera Parsifal, která byla pro Bayreuth komponována a měla tu roku 1882 památnou premiéru. Třicet let se směla hrát jenom tam, a během her roku 1908 zde titulní úlohu zpíval nejvýznamnější český wagnerovský pěvec Karel Burian. Od jeho narození letos uplynulo 150 let a v repertoáru měl všechny wagnerovské hrdinné úlohy. Kompletní Parsifal ovšem zazní v pátek na stanici D dur z bayreuthského snímku skladatele a dirigenta Pierra Bouleze z roku 1970. Jeho geniální analytické ucho dalo partituře zaznít v méně romantické a zvukově očištěné podobě.
V sobotu uzavřeme wagnerovskou sérii Bludným Holanďanem, který do kánonu deseti oper uváděných v Bayreuthu přibyl v roce 1901 jako poslední. A pro ústřední ženskou hrdinku Sentu si tehdy vdova Cosima Wagnerová osobně vybrala Emu Destinnovou. My ovšem uslyšíme bayreuthského Holanďana z roku 1985, který provokoval režií Harryho Kupfera a přitahoval jinými pěveckými hvězdami.
Po skončení sobotní opery si ještě počkejte na Beethovenovu Devátou z Bayreuthu roku 1951. Právě touto symfonií symbolicky začala velká poválečná éra festivalu, která měla toto místo vrátit umění a očistit od nacistického politického zneužití. Orchestr Bayreuthských slavnostních her tehdy svým nezapomenutelným způsobem dirigoval Wilhelm Furtwängler.