Za Martinů (a samozřejmě i za Mozartem) do Salcburku
Jana Vašatová se vydává do Salcburku, aby tam zmapovala převážně uvádění děl Bohuslavem Martinů. Vysíláme 27. a 28. ledna dopoledne.
Už od počátku 50. let se totiž Martinů díla objevovala celkem pravidelně na programu Salzburger Festspiele – první sem dovezl Rafael Kubelík Dvojkoncert pro smyčce, klavír a tympány. To bylo v roce 1950. O šest let později tu opět Rafael Kubelík uvedl ve světové premiéře Fresky Piera della Francesca. Hráli Vídeňští filharmonikové, kteří jsou od počátků s festivalem spojení – a uslyšíme autentický záznam provedení.
Další světová premiéra patřila Martinů Nonetu – ten se vracel na festival celkem pravidelně v podání zahraničních ansámblů. V roce 1959 přijelo ale do Salcburku do sálu Mozartea Nonet premiérově zahrát České noneto, a byl to slavný koncert. I v dalších letech se díla Bohuslava Martinů objevovala průběžně na festivalovém programu. V roce 1964 tu zaznělo Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr. Hrály Festivalové smyčce z Lucernu s dirigentem Rudolfem Baumgartnerem. Na programu festivalu se objevil několikrát i Sextet pro smyčce, zazněly tu Martinů Serenády, Madrigaly a řada komorních skladeb. Později také Polní mše a 6. symfonie.
Rovněž na operu se čekalo dost dlouho – teprve roku 1991 tu došlo ke koncertnímu provedení Julietty s Lucií Popp v titulní roli, Vídeňský orchestr ORF dirigoval Pinchas Steinberg. A v létě 2023 objevil Salcburk Martinů Řecké pašije.
Druhý den Víkendového dolopedna ne D-dur představí několik nahrávek, které jsou spojeny s nejslavnějším Salcburským rodákem a jeho městem – než utekl roku 1781 natrvalo do Vídně. Mozart se v Salcburku narodil roku 1756, existují tu dva domy, ve kterých rodina bydlela – jeden, kde se narodil, druhý, do kterého se přestěhovali později. V salcburském Dómu hrával na varhany. Ve městě léta bydlela vdova po skladateli Konstance a je tu také pohřbená na hřbitově u kostela sv. Sebastiana. Mozart sám tu měl řadu přátel – připomeňme Haffnerovi a symfonii nebo serenádu, které pro ně psal.
Za Mozartem po odchodu do Vídně rozhodně dveře nezapadly zcela – alespoň ne na dlouho. A z dřívější doby existuje celá řada děl, která psal jako zázračný muzikant, kterého otec vláčel po světě: nakonec byla provedena stejně v Salcburku. Krásná historie se váže k Mozartově Korunovační mši: celý Salcburk věří, že vznikla ke Korunovaci obrazu panny Marie v poutním kostele Maria Plain, položeném na poměrně strmém vršku na sever od města a vysvěceném v červnu1779. Skladba byla ale prý zkomponována pro velikonoční bohoslužbu v salcburském Dómu ve stejném roce 1779.
Po Mozartově smrti se mše K. 317 zařadila mezi nejvýznamnější skladby pro bohoslužby při korunovacích císařů a králů, poprvé v rámci skutečné císařské ceremonie zazněla při korunovaci císaře Františka II. Když se ale v Salcburku díváte na stráň s kostelíkem Maria Plain, je daleko hezčí první představa. V Salcburku vznikla celá řada Mozartových chrámových skladeb, varhanních sonát, a také série šesti tzv. salcburských symfonií.
Z roku 1771 je raná opera Wolfganga Amadea Mozarta - Il sogno di Scipione - Scipionův sen K. 126. Poprvé byla uvedena v Salcburku v arcibiskupské residenci 1. května roku 1772. Zajímavou historii má Velká mše c moll K. 427, kterou Mozart komponoval v letech 1782 a 1783 ve Vídni, ale první provedení se uskutečnilo26. října 1783 v Salcburku, v chrámu sv. Petra. Došlo k tomu při návštěvě Mozarta a jeho ženy Constanze v Salcburku, kde se Constanze poprvé setkala s Mozartovým otcem a sestrou Nannerl. Constanze při premiéře zpívala sólo „Et incarnatus est“, hráli Mozartovi bývalí kolegové, hudebníci z Hofmusik knížete-arcibiskupa Jeronýma z Colloreda - Waldsee, posledního vládnoucího knížete -arcibiskupa Salcburského knížecího arcibiskupství. Uslyšíme nahrávku Herberta von Karajana, dalšího slavného salcburského rodáka a víc jak čtvrt století neomezeného vládce Salzburger Festspiele – ale to už je jiná historie.
Na D-dur 27. a 28. ledna 2024 8:00-12:00
