Bohuslav Martinů a Rok české hudby
Dopolední vysílání o posledním prázdninovém víkendu nabízí ty nejlepší položky hudebního odkazu Bohuslava Martinů, skladatele, jehož život se uzavřel 28. srpna 1959.
Bohuslav Martinů, poličský rodák, žil od 20. let v Paříži. Podstatným klíčem k jeho jedinečné stylové syntéze se ukazují být díla hlásící se ve 30. letech k tradicím českého folkloru a českého hudebního divadla. Martinů dospěl k hudební řeči vyznačující se skvělou instrumentací, svěží invencí, nástrojově vděčnou stylizací a říkadlovou lapidárností, ale i myšlenkovou hloubkou, lyrickým zanícením, dramatickou naléhavostí a humanistickým patosem.
Po sedmnácti letech strávených ve svobodném skladatelském povolání v Paříži – kam odešel za hudbou, za podněty, s touhou po rozšíření obzorů, bohatě naplněnou – musel Martinů s manželkou v roce 1940 prchnout po obsazení Francie do svobodného světa. Nevrátil se totiž po výzvě úřadů do určeného data do Protektorátu Čechy a Morava.
S pomocí přátel se zachránil před nacisty útěkem z okupované Francie přes Španělsko a Portugalsko do Spojených států, kde se díky svým symfoniím a operám i díky skladbám pro významné sólisty a soubory stal uznávanou osobností hudebního života. Třebaže nakonec po válce žil i v Evropě, domů už se nepodíval. V návratu mu bránila studená válka a zejména neblahý politický vývoj ve vlasti, s nímž bylo po určitou dobu spojeno negativní hodnocení jeho tvorby, hodnocení zásadně pokřivené komunistickou ideologií.
Dnes je zcela jasné, že po boku Smetany, Dvořáka a Janáčka patří Martinů – stojící na opačném uměleckém pólu než evropská avantgarda poválečných let a celé druhé poloviny 20. století – ke klíčovým postavám novodobé historie české hudby.
Od Bohuslava Martinů vybíráme balety Kuchyňská revue a Motýl, který dupal, Sonátu pro flétnu a klavír, Sonatinu pro klarinet a klavír, Koncert pro klavír, housle a orchestr, Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, Koncert pro hoboj a orchestr, úryvky z opery Julietta, část z kantáty Kytice, Polní mši, oratorium Gilgameš a Třetí a Šestou symfonii.
Podobně jako Martinů, dostal se do Ameriky za války také Béla Bartók, který odešel ze zfašizovaného Maďarska. I jeho hudba je zařazena, stejně jako díla členů Pařížské šestky, Stravinského, Debussyho, Brittena, Prokofjeva, Janáčka, Kabeláče, Vítězslava Nováka a Jana Nováka a učitelů dospělého Bohuslava Martinů – Josefa Suka a Alberta Roussela.
Vysílá ČRo D-dur o víkendu 31.8. a 1. 9. 2024 8:00-12:00 s reprízou po půlnoci
