Do Vídně za jubilantem Eduardem Hanslickem
Eduard Hanslick, obávaný kritik s duší aristokrata. Tak nazval své víkendové vysílání mladý estetik Štěpán Hurník. Hudbou i slovem připomíná jubileum vídeňského hudebního publicisty a vědce, narozeného v září 1825 v Praze. Víkend 1. a 2. listopadu 8:00-12:00.
Eduard Hanslick, kritik a estetik, hudební publicista a vědec známý do našich dnů zjednodušeně hlavně jako antiwagnerián, se narodil v září 1825 v Praze do německy hovořící rodiny. S českým prostředím zůstal i ve Vídni v kontaktu zejména prostřednictvím hudby Antonína Dvořáka, kterou vysoce oceňoval – stejně jako jejich společný přítel Johannes Brahms.
Jeho přísně analytický přístup k hodnocení hudebních děl, kritický ostrovtip, jímž útočil na nejednoho ze současníků, jeho neobyčejná znalost hudebně historické a teoretické problematiky a v neposlední řadě i láska k hudbě z něj učinily mnohostrannou a neustále připomínanou figuru, říká Štěpán Hurník. V obvyklém vysílacím formátu víkendové Návštěvy probírá alespoň některé aspekty Hanslickových nepřehlédnutelných aktivit a vybírá k tomu hudbu skladatelů 18. a 19. století. Intelektuální a spisovatelské výkony vídeňského glosátora hudebního dění a pedagoga mají podle něj dodnes platnost.
Rozsahem nevelký text O hudebním krásnu, nesoucí neskromný podtitul Příspěvek k revizi hudební estetiky, se stal v roce 1854 pro dějiny myšlení o hudbě průlomovým. Spis, formulující ideově ostře vyhraněné stanovisko, rozvrátil téměř vše, na čem se dosud stavělo. Hanslick v něm odmítl, že by podstata hudebního díla jakkoli souvisela s vyjadřováním citů. Podstatu umění je podle něj třeba hledat naopak v něm samotném, tedy v jeho vlastních formálních rysech a vlastnostech… Proto obdivoval a oceňoval vídeňské klasiky a Brahmse, proto se stavěl proti Wagnerově reformě a proti Lisztovým symfonickým básním.
Pro argumentační preciznost a filosofickou udržitelnost vynesla knížka Hanslickovi post na Vídeňské univerzitě, kde se stal historicky prvním vysokoškolským profesorem hudební estetiky a hudebních dějin v Rakousku.
Jeho život v Praze ilustruje Štěpán Hurník mimo jiné hudbou Roberta Schumanna, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Hectora Berlioze nebo Václava Jana Tomáška, Hanslickova učitele. K mnohem delší etapě spojené s Vídní, kde působil až do smrti v roce 1904, vybírá Rossiniho, Brahmse nebo Dvořáka, k charakteristice Hanslickovy estetické teorie mu slouží nahrávky hudby od Mozarta a Beethovena. A když se zaměřuje na jeho kritickou činnost, pouští například Brucknera, Liszta, Rossinho, Verdiho, také Dvořáka a Smetanu a samozřejmě i hudbu dvou autorů, které kontroverzní mistr pera stavěl do protikladu – Brahmse a Wagnera.
ČRo D-dur, 1. a 2. listopadu 2025 od 08:00 do 12:00, s reprízou o půlnoci
