Citolibská hudba a její objevitel Zdeněk Šesták
Rok 2025 je rokem sedmistého výročí první historické zmínky o Citolibech, obci nedaleko severočeských Loun. A 10. prosinec 2025 je dnem stých narozenin Zdeňka Šestáka, citolibského patriota, skladatele a muzikologa, který ve 20. století znovu vzkřísil díla hudebníků, kteří tam v 18. století působili na zámku a v kostele. O víkendu hrajeme jak jejich, tak jeho hudbu. 13. a 14. 12. 2025 od 8:00 do 12:00.
Tvorbu starých mistrů, kteří byli v osmnáctém století v Citolibech aktivními hudebníky na zámku Pachtů z Rájova a současně logicky i v místním katolickém kostele, obětavým badatelským a edičním úsilím oživoval po celou druhou polovinu minulého století Zdeněk Šesták. Citolibský rodák, významný skladatel, se stal vedle své vlastní tvorby specializovaným muzikologem. Zachránil z trvalého zapomnění a vzkřísil jako pozoruhodnou, pro svou dobu typickou citolibskou skladatelskou školu díla více komponistů, zejména Galliny, Lokaje, Venta a otce a dvou synů Kopřivů.
Hudba daného slohového období měla na domácí půdě důstojného reprezentanta, očividně velmi talentovaného, především v Karlu Blažeji Kopřivovi. Byl jen o několik málo dní mladší než Wolfgang Amadeus Mozart a zemřel rovněž mladý, dokonce už v devětadvaceti… Byl jedním z nejlepších žáků známého pražského varhaníka a skladatele Josefa Segera. Ostatně, vše co tehdy v uměleckém světě pražském i venkovském – slovy Zdeňka Šestáka – za něco stálo, prošlo Segerovou školou.
Funkce služebníka, kuchyňského písaře a hofmistra, což byla hodnost spojená s funkcí ředitele zámecké hudby, zastával postupně na zámku Jakub Lokaj. Komponoval duchovní i světskou hudbu. Mimo jiné složil nejméně pět mší. A zajímavé je, že jedna z toho byla na český text. Jeho kmotrem a potom určitě i učitelem hudby byl Václav Jan Kopřiva, citolibský kantor, otec Karla Blažeje Kopřivy.
Jedno z řady jmen patřících v polovině 18. století k citolibské hudební kultuře zcela neoddělitelně je také Gallina, původně ovšem Kalina. Martin Antonín, tamní kantor, patřil už v první polovině století k těm, kteří posilovali v jinak hodně německém regionu jazykově český charakter. A Jan Adam, působící tam o půlstoletí později, byl velmi dovedným autorem s nekonvenční, osobitou invencí blízkou české lidové písňovosti a tanečnosti.
Jiný citolibský mistr, Jan Nepomuk Vent, vstoupil do Pachtovy kapely jako houslista a hobojista. V Citolibech se nicméně cítil nedoceněný a dvakrát se neúspěšně pokoušel o útěk z panství. Když se mu to konečně podařilo, přešel do schwarzenberských služeb: hrál v kapele v Českém Krumlově a později ve Vídni. A tam se nakonec dostal na prestižní místo prvního hráče na hoboj a na anglický roh v Dvorní opeře. Proslul jako interpret, jako upravovatel hudby pro dechovou harmonii, včetně vrcholných Mozartových skladeb i oper, ale i díky vlastním skladbám.
První veřejný koncert z postupně rekonstruovaných děl připravil Zdeněk Šesták už v roce 1949, při příležitosti odhalení desky rodině Kopřivů na staré škole. V důsledku ideologického odporu vládnoucího režimu k liturgické hudbě však vydal Supraphon jeho první dvoudeskový výběr z hudby citolibských mistrů až v roce 1968. Další pětialbum následovalo roku 1985. Zvláště po roce 1990 se zásluhou Zdeňka Šestáka hrála citolibská hudba na řadě koncertů a festivalů a dnes je už zavedenou součástí povědomí o české hudební minulosti. V roce 2009 vydal publikaci Musica antiqua Citolibensis a v roce 2024 knihu Citolibská hudební kultura v kontextu severozápadních Čech… Sté narozeniny mohl 10. prosince slavit s vědomím, že to, co si předsevzal, se mu podařilo splnit. A za poslouchání rozhodně stojí i jeho díla, ani trochu starými mistry neovlivněná.
O citolibský hudební klasicismus se Zdeněk Šesták začal zajímat už za studií. Co ho k tomu přivedlo? Listování v Dlabaczově lexikonu českých umělců ze začátku 19. století a objev hesla Urtica, což je latinská podoba jména Kopřiva… Tedy vlastně náhoda.
ČRo D-dur, 13. a 14. 12. 2025 vždy od 8:00 do 12:00, s reprízou o půlnoci
