Čtyřicet let v Janáčkárně. Na návštěvě u dirigenta Jakuba Kleckera

Jakub Klecker oslavil na jaře v roce 2022 čtyřicátiny. Předpoklad, že do Janáčkova divadla, po brněnsku Janáčkárny, chodí služebním chodem už čtyři desetiletí, není omyl. Samozřejmě: jako dirigent tamního operního souboru sotva polovinu toho času; ale připočíst musíme roky, kdy tam doprovázel rodiče. Oba v Janáčkově opeře Národního divadla Brno zpívali. Matka ve sboru, otec jako sborista i jako sólista. Jako kluk tam s nimi býval snad denně.

Návštěva u dirigenta a sbormistra Jakuba Kleckera se logicky odehrává v Brně, kde se narodil a kde je doma. Je docentem Janáčkovy akademie múzických umění, kde učí budoucí dirigenty, je dirigentem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, vystupuje s Filharmonií Brno. Má za sebou patnáctileté vedení dětského sboru Kantiléna, ve kterém od dětství zpíval a který předal  svému nástupci v roce 2020. Byl však už také pět let hudebním ředitelem operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a následné tři sezóny šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc.

Výběrem hudby připomíná během prvního dne návštěvy především dlouhá léta, která strávil nejprve jako zpěvák a později sbormistr s Kantilénou. Vybral díla Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Petra Ebena či Brňáků Františka Emmerta a Evžena Zámečníka, ale také skladby Francise Poulenca, Wolfganga Amadea Mozarta, Heinricha Ignaze Franze Bibera a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Vesměs vokální hudbu. 

Pro druhý den vybírá zejména nejrůznější nahrávky koncertní i operní hudby, a to těch titulů, které pro něj během jeho dosavadní dráhy byly těmi nejdůležitějšími. Stravinského Život prostopášníka mu připomíná pražské hostování s ostravským souborem, Čtvrtá symfonie Bohuslava Martinů inaugurační koncert v Olomouci a také Jiřího Bělohlávka, do jehož třídy se dostal na AMU, Čtvrtá Dvořákova nedávno zesnulého Libora Peška… Další úryvky ze skladeb, jako je Rossiniho Stabat mater, Čtvrtá Mahlerova, Wagnerův Bludný Holanďan, Poulencův Varhanní koncert nebo třeba Matysova Hudba pro smyčce, se mu spojují s řadou jiných klíčových okamžiků. K nim odkazují i scény z oper Braniboři v Čechách a Její pastorkyňa.

Jakub Klecker o sobě říká, že je v životě optimista a i v tvoření se snaží být nohama na zemi. Věří, že se mu i pro budoucno bude dařit mít pěknou práci, kterou nicméně nenadřazuje rodinnému životu a zabezpečení rodiny. Když je člověk sám a věnuje se jen své hudbě, je to něco jiného, ale o tom, podle jeho slov, život není… Hovoří usměvavě, zdrženlivě. Především o hudbě. Historkami z natáčení šetří. O soukromí se nešíří.

V Janáčkově divadle, v zadní části budovy, kde je zázemí, má pracovnu s pianinem a šatnu až nahoře, na konci chodby. Tam, kde už je někde za zdí foyer auditoria. Oknem je vidět polovina Brna. Za obzorem, za vrcholem Hády, jsou bílovické lesy s myslivnou Lišky Bystroušky a v nich asi městu nejbližší rozhledna. Jmenuje se U Lidušky. Na zmínku o místech dalekého výhledu Jakub Klecker reaguje pouze úsměvem. Přátelé ale vědí víc – že je rád ve volném čase se ženou a s dětmi při výletech po Čechách postupně mapuje. I takové, které nijak nesouvisejí s hudbou.

ČRo D-dur, 26. a 27. 11. 2022, 08:00-12:00, s reprízou o půlnoci