Evropský koncert Berlínských filharmoniků
Evropský koncert, kterým Berlínští filharmonikové oslavují každoročně 1. května den svého založení, je už více než tři desítky let pravidelnou položkou v koncertním plánu tohoto předního světového orchestru. Jedná se o mimořádně prestižní událost konanou v některém z významných kulturních center Evropy, které je věnována velká pozornost rozhlasových a televizních společností. Vysíláme na D-dur 3. srpna ve 20:00.
Orchestr vznikl roku 1882, tradice Evropských koncertů pak v roce 1991. Podnětem bylo znovusjednocení po válce rozděleného Berlína, který se stal metropolí Německa i posílení zájmu o sdílení kulturních aktivit a evropské sounáležitosti. Historicky významnou úlohu v dějinách Evropských koncertů má Praha. Právě ona stála na počátku tradice a 1. května 1991 se stala dějištěm historicky prvního Evropského koncertu. Berlínští filharmonikové tehdy vystoupili ve Smetanově síni Obecního domu se svým šéfdirigentem Claudiem Abbadem. V Praze se pak konaly Evropské koncerty Berlínských filharmoniků ještě dvakrát. V roce 2006 to bylo ve Stavovském divadle, s dirigentem Danielem Barenboimem a sólistou Radkem Baborákem s mozartovským programem reflektujícím tehdejší 250. výročí narození skladatele. Španělský sál Pražského hradu se stal dějištěm Evropského koncertu v roce 2013, kdy Berlínské filharmoniky řídil jejich šéfdirigent Simon Rattle, sólistkou byla Magdalena Kožená.
Letošní Evropský koncert připomínající 140. výročí založení orchestru se měl původně konat v Národním akademiském divadle v Oděse. Válečné události na Ukrajině ale dlouhodobě plánovaný záměr Berlínských filharmoniků zmařily. Orchestr musel změnit místo konání i program koncertu, který uspořádal jako vyjádření solidarity s Oděsou a Ukrajinou. Místem konání se stalo lotyšské přístavní město Liepāja, které je i živým kulturním centrem. V roce 2015 zde byl postaven velkoryse koncipovaný moderní palác určený kulturním institucím, jehož součástí je koncertní sál nazvaný Velký jantar. Právě ten se stal místem konání letošního Evropského koncertu Berlínských filharmoniků, kteří hráli za řízení svého nynějšího šéfdirigenta Kirilla Petrenka. Program koncertu byl zaměřen na autory, jejichž díla jsou určitým společenským poselstvím ve smyslu svobody a národního sebeurčení.
V úvodu večera zazněla hudba lotyšského soudobého skladatele Peterise Vaskse. Letos šestasedmdesátiletý autor patří k předním tvůrčím osobnostem pobaltské oblasti. Jeho drobná kompozice pro smyčcový orchestr z roku 1983 Musica dolorosa je reflexí tíživé politické situace v tehdejším Lotyšsku i reakcí na smrt skladatelovy sestry. Ukrajinská hudba byla zastoupena kompozicí Elegie Valentyna Sylvestrova – v současnosti nejčastěji uváděného ukrajinského skladatele. Letos pětaosmdesátiletý autor žil až do ruské invaze v Kyjevě, v současosti pobývá v Německu. Upozornil na sebe už v 60. letech, kdy byl považován za významného reprezentanta Kyjevské avantgardy – tvůrčího okruhu, který se dostával do ideového konfliktu s oficiálně prosazovanou sovětskou hudební estetikou. Základem pro skladbu Elegie, se staly Sylvestrovovi archivní náčrtky jeho skladatelského kolegy Ivana Karabitse, který se v posledním roce svého života zabýval intenzivně filozofií a estetikou.
Proslulá lotyšská pěvkyně Elīna Garanča byla interpretkou cyklu Lidové písně pro mezzosoprán a orchestr významného italského skladatele minulého století Luciana Beria. Cyklus z roku 1964 zpracovává jedenáct lidových písní různé světové proveniece a je výrazem obdivu autora k hudebním kořenům jednotlivých regionů.
Dirigent Kirill Petrenko uvádí často českou hudbu, stojí například za vynikajícími nahrávkami děl Josefa Suka. Tentokrát zařadil do programu symfonickou rapsodii Leoše Janáčka Taras Bulba – inspirovanou literární předlohou Nikolaje Vasiljeviče Gogola ztvárňující ukrajinskou pověst o atamanovi záporožských kozáků, hrdinsky umírajícím v bitvě proti Polákům roku 1628. Program Evropského koncertu Berlínských filharmoniků uzavřela symfonická báseň Jeana Sibela Finlandia, která vznikla v roce 1899 jako součást hudby k doprovodu živých obrazů z historie Finska uváděných jako manifestace za svobodu země v době, kdy byla velkovévédstvím pod nadvládou Ruska.
Také druhou část večera vyplní hudba v provedení Berlínských filharmoniků. Bude to záznam koncertu v jejich domovské koncertní síni z prosince minulého roku, kdy vystoupili s lotyšským dirigentem Andrisem Nelsonsem. Program zahájila drobná kompozice Maria Anna, wach, im Nebenzimmer. Její autor, Jüri Reinvere, pochází z estonského Tallinu, řadu let žije trvale v Německu. Je velice všestrannou tvůrčí osobností, se svém kompozičním stylu osciluje mezi novátorským hledačstvím a využíváním slohových podnětů minulých období. Sólistou večera byl přední trumpetista současnosti Håkan Hardenberger. Přednesl Koncert pro trubku Mieczysława Weinberga – pozoruhodné skladatelské osobnosti minulého století, jejíž tvorba začíná být teprve v současnosti objevována a náležitě oceňována. Ve druhé části koncertu zaznělo ikonické dílo hudby minulého století – Svěcení jara Igora Stravinského.
