Evžen Oněgin z londýnské Královské opery
Čajkovskému by více vyhovalo označení "lyrické scény" než opera. Obával se, že v ní nebude moc vizuálních efektů. Vysíláme v neděli 28.9. v 16:00 a pak 7 dní on line.
Potřebuji lidi, ne loutky; rád se pustím do opery, kde mně podobné bytosti prožívají bez velkých a nečekaných efektů pocity, které jsem sám zažil a pochopil… Toužím po intimním, ale silném dramatu založeném na konfliktu stejných situací, jaké jsem sám prožil a nebo viděl, situací schopných zatnout do živého.
Petr Iljič Čajkovskij
Evžen Oněgin vznikal jako v pořadí čtvrtá opera Petra Iljiče Čajkovského v letech 1877 – 78. Počátky práce tehdy 37-letého skladatele na opeře jsou spojené s řadou událostí v jeho osobním i uměleckém životě.
Pracuje na své 4.symfonii. Je zasažen citovým vztahem k mladému houslistovi Josifu Kotkovi. Dostává sérii dopisů obsahujících citová vyznání bývalé studentky Antoniny Miljukovové. Po krátké známosti a ve velkém duševním zmatku s ní vstupuje do manželství, které se krátce nato rozpadá. Šťastným zábleskem v době depresí skladatele je nabídka Naděždy Filaretovny von Meck – důvěrnice a mecenášky, se kterou Čajkovskij setrvával od konce roku 1876 v živém písemném kontaktu. Její příslib a následné poskytování pravidelné renty umožnilo skladateli věnovat se nadále výhradně komponování.
V dubnu roku 1877 dostal Čajkovskij od zpěvačky Jelizavety Adrejevny Lavrovské tip na operní námět – Puškinův román ve verších Evžen Oněgin. Stěžejní dílo ruské literatury, ve své době mimořádně populární, ve kterém autor vytvořil národní typ romantického antihrdiny - sebevědomého cynika, znuděného životem ve vyšší vrstvě petrohradské společnosti. Čajkovskij byl dílem okouzlen, nacházel v něm i určité momenty, které mu byly osudově blízké a mohl se s nimi identifikovat. Na druhé straně si byl vědom určitých úskalí, která s sebou předloha nesla. Svému bratru Modestu Čajkovskému napsal:
Je mi naprosto jasné, že pro děj zbývá málo místa, a že opera bude chudá na jevištní efekty. Ale poetický náboj, lidské kvality a prostota lásky, která mluví z Puškinových inspirujících řádek, odškodňují za každý nedostatek.
Čajkovskij psal Evžena Oněgina s nesmírným zaujetím, svým způsobem to pro něho byl i únik z duševní krize, kterou v tomto období procházel. Původní scénář vytvořil sám, o spolupráci na detailním vypracování libreta požádal literáta a dramaturga Konstantina Šilovského. Námět zcela odpovídal jeho představám – umožnil ztvárnit vnitřní svět postav a zachytit „záchvěvy lidské duše“. V operní verzi příběhu je ústřední postavou Taťána, která prochází proměnou z naivní venkovské dívky plné romantických iluzí, zaskočené prvním citovým vzplanutím, v sebevědomou dámu petrohradské šlechtické společnosti.
Už v červnu 1877 dokončil Čajkovskij první tři obrazy, pak práci přerušil kvůli osobním problémům a vrátil se k ní až na konci srpna. Odcestoval do Švýcarska, kde vznikla větší část partitury a její instrumentace. Počátkem února 1878 bylo dílo dokončeno. Čajkovskij v něm usiloval o zachycení vnitřního dramatu jednotlivých postav a vývoje jejich charakterů. Vnímal Evžena Oněgina jako intimní drama odehrávající se převážně v komorním prostoru a místo označení „opera“ se mu jevil jako vhodnější podtitul „lyrické scény“.
První nastudování bylo svěřeno studentům operního oddělení moskevské konzervatoře a dirigentu Nikolaji G. Rubinsteinovi. Premiéra se konala 29. března 1879 v Malém divadle v Moskvě, kritikou byla ale přijata poměrně zdrženlivě. Úspěšné bylo až profesionální uvedení ve Velkém divadle v Moskvě o 2 roky později a zejména provedení v Mariinském divadle v Petrohradě 19. října 1884, které nastudoval Čajkovského přítel - v Petrohradě dlouhodobě působící český dirigent Eduard Nápravník.
Mimo Rusko byl Evžen Oněgin poprvé uveden v Praze 6.prosince 1888 pod skladatelovou taktovkou. Ideální Taťánou byla Berta Foersterová – Lautererová, Oněgina zpíval Bohumil Benoni. Velice pochvalně se o opeře ve svém dopise vyjádřil Antonín Dvořák: „S radostí doznávám, že Vaše opera na mne učinila velice hluboký dojem, takový, jaký očekávám u pravého uměleckého díla, a neváhám říci, že dosud žádná z Vašich kompozic se mi tak nelíbila, jako Oněgin.“
V záznamu představení v Královské opeře v Londýně 4. října 2024 zpívají:
Kristina Mkhitaryan(Taťána), Avery Amereau(Olga), Gordon Bintner(Evžen Oněgin), Liparit Avetisyan (Lenskij), Dmitry Belosselskiy (kníže Gremin), Alison Kettlewell (statkářka Larina), Rhonda Browne (Filipěvna), Christophe Mortagne (Triquet).
Spoluúčinkuje Sbor Královské opery, sbormistr Vasko Vassilev, hraje Orchestr Královské opery, dirigent Henrik Nánási
Vysíláme v neděli 28.9. v 16:00 a pak 7 dní zde on line.
