Augusta aneb Vznešená, císařovna Agrippina
Händelova opera se skvělým libretem ze starého Říma. Vysíláme na D-dur v pravideleném operním čase v neděli v 16:00.
V době, kdy Řím sešel z cesty republikánstí a stal se císařstvím, vstupuje do historie Agrippina, zvaná mladší. Ta starší byla její matka. Poměry, které v boji o moc, které všude, nejen v Římě, vždy panovaly, vedly Agrippinu k opovržlivým činům travičství a intrikářství, jak píšou doboví konzervativní historikové Suetonius i Tacitus. Jejím pradědem byl Augustus, první císař Říma, adoptivním dědem se jí stal Tiberius, druhý císař Říma. Třetím císařem byl její bratr Gaius, známý jako Caligula a čtvrtým císařem byl její strýc Claudius. Dvojnásobná vdova Agrippina se stala jeho poslední manželkou, protože chtěla dosadit na trůn svého syna Lucia, kterého měla v prvním manželství s vojevůdcem a konzulem Ahenobarbem. Nic jiného, než incest, jí nezbývalo, protože urozený, zámožný a ženatý Galba, pozdější šestý římský císař, kterého před Claudiem nadháněla, o ní nestál a jeho tchyně Agrippinu zahnala.
Lepší pořízení měla s Claudiem a jeho prostopášnou manželkou Messalinou. Buď měla štěstí, nebo její mistrnou intriku nikdo neodhalil, když Messalinu musel nechat Claudius popravit. Prý ho chtěla nahradit na trůnu svým milencem. Na druhé straně to byl od Messaliny státnický pokus o zachování následnictví pro svého syna Britannica, kterého měla s Claudiem. Bylo jí jasné, že když Agrippina Claudia svede, prosadí ona svého dědice a ten její ostrouhá. A tak se i stalo. Podle vůle Agrippiny Claudius pak Lucia adoptoval a tehdy dostal jméno Nero. A po čase se stal pátým císařem Říma. Agrippina dosáhla neslýchaného vlivu – byl jí přiznán titul Augusta, tedy Vznešená. Jako první, ještě za života svého císařského manžela.
První císařovnou, která získala poctu být Vznešená, byla vdova po prvním císaři Augustovi, stalo se tak po jeho skonu v roce 14. Titul byl pak součástí jmen římských a byzantských císařů od roku 27 před naším letopočtem až do sedmého století. Pak patřil Císařům Svaté říše římské až do roku 1806, kdy do uspořádaní poměrů v říši zasáhl Napoleon.
Vedle toho Agrippina dosáhla toho, že se jí jako jediné ženě, co Řím Římem stál, dostalo té pocty, že bylo jejímu rodnému sídlu Oppiu Ubiorum přiznán název římské kolonie „Colonia Claudia Ara Agrippinensis“. Dnes město známe jako Kolín nad Rýnem. S Augustou Agrippinou se táhly zločiny mocenských bojů. Obvinění ze zrady zahubilo její matku, dva starší bratry a mladší sestru. Její šílený bratr, císař Caligula, padl rukou vraha. Sama prý dokázala jedem sprovodit ze světa dva své manžely, Crispa a Claudia. Moc, kterou získala, ji ale zničila. Začala překážet svému synu Neronovi, který mimo jiné obvinil z požáru Říma křesťany. Poté, co unikla jeho pokusům otrávit ji a utopit, poslal na ni vrahy, kteří dílo dokonali. Bylo jí čtyřicet tři let. A tak se naplnila slova, která po jejím narození pronesl její otec Ahenobarbus: „Ze mě a z Agrippiny nemohlo vzejít nic dobrého“.
Pro historii umění a hudebního divadla tomu bylo naopak. Legendární Agrippina se stala hrdinkou románu Henryka Sienkiewicze Quo vadis nebo britského spisovatele Roberta Gravese Já, Claudius. Na divadelní scéně vystoupila v Händelově opeře Agrippina, která vynesla autorovi slávu v Benátkách. Příběh už ale skladatel použil v počátcích své operní tvorby v Hamburku. Tam se hrál jeho singspiel Nero pod titulem „Láska získaná krví a vraždou, aneb Nero“ na libreto Friedricha Christiana Feustkinga. Vystupuje tam řada postav z budoucí Händelovy opery, je tam také Poppea. Z dalších scénických zpracování najdeme Agrippinu také v opeře Nero od Antona Rubinsteina.
Libretistou Händelovy opery Agrippina je Vincenzo Grimani, italský šlechtic, diplomat a kardinál. Vyrostl ve vlivné patricijské rodině v Benátkách a byl vzděláván pro církevní službu. Působil v diplomatických službách Habsburků. Díky tomu získal v roce 1697 hodnost kardinála a svou kariéru završil jako místokrál v Neapoli. Zájmy Habsburků hájil více než zájmy papežů, s nimiž byl v neustálých neshodách, až mu dokonce Klement XI. pohrozil exkomunikací z církve.
Grimani, jemuž patřilo v Benátkách Teatro San Giovanni Grisostomo, byl také kulturní mecenáš a libretista. Napsal texty pro opery Carla Pallavicina nebo Giuseppa Felice Tosiho. Pozval do Neapole Alessandra Scarlattiho, který pro jeho divadlo napsal pár oper na libreta Girolama Frigimelica Roberta. Grimani, vědom si Händelova úspěchu s operou Rinaldo, napsal pro něho libreto k antihrdinské satirické komedií Agrippina, v níž zobrazil i svůj postoj v politické a diplomatické debatě s papežem, zejména ohledně války Habsburků o španělské dědictví.
Grimaniho libreto k Agrippině je všeobecně považováno za jedno z nejlepších, jaké kdy Händel zhudebnil. A znalci k hudbě dodávají, že v opeře jsou nádherné momenty, kdy Händel aplikuje plné uplatnění principu concerta grossa.
