Jules Massenet Král Láhauru
První velký Massenetův úspěch na francouzské půdě vysíláme v neděli 1. března v 16:00.
Opery francouzského romantického skladatele Julesa Masseneta slavily úspěchy koncem 19. století, ale také ještě počátkem roku následujícího. Zemřel v roce 1912. Píše se, že napsal přes třicet oper, seznam jeho děl jich uvádí 34, ale tři opery zůstaly nedokončené a tři další jsou ztraceny. Z celkového počtu 34 titulů chybí u sedmi z nich místo provedení, neboť dokončená a neztracená opera La Coupe du roi de Thulé (Pohár krále z Thule) se na scéně neobjevila. Po nedokončené Esmeraldě z roku 1865 ji Massenet napsal následujícího roku. Teprve na třetí pokus uspěl, jeho jednoaktová komická opera La gran´tante (Tetička) se na doporučení jeho učitele kompozice Ambroise Thomase objevila na scéně pařížské Komické opery. A stala se tak první z dlouhé řady oper, které Massenet v následujících pětačtyřiceti letech napsal. Poslední, za jeho života provedenou operou, byla opera Roma uvedená v Monte Carlu v roce 17. února 1912, půl roku před skonem skladatele. Po Massenetově smrti byly následně uvedeny tři jeho opery Panurge (1913) Kléopatra (1914 a Amadis (1922).
Opera Le roi de Lahore, v korektním překladu Král Láhauru, je opera v pěti dějstvích od Julese Masseneta na francouzské libreto Louise Galleta. Zavedeným překladem titulu v operním prostředí je Král z Lahore, který je přepisem z Massenetova originálního názvu historického indického sídla Láhauru, které je dnes hlavním městem provincie Paňdžáb v Pákistánu a leží poblíž hranic s Indií. V jazyce místních obyvatel, indoíránské urdštině, blízce příbuzném hindštině, se Láhaur vyslovuje Lahor, tak je to podobné ve francouzštině, samozřejmě bez souhlásky „h“.
Opera Král z Lahore je desátá v Massenetově seznamu scénických děl a měla premiéru v Palais Garnier v Paříži 27. dubna 1877. A touto operou vstoupil Massenet do pařížského grandiózního operního domu. Stala se jeho prvním velkým úspěchem v Paříži a vynesla mu pověst jednoho z nejpopulárnějších skladatelů své doby. Po pařížské premiéře se dávala po celé Evropě. Do roka od premiéry pronikla do Itálie a Královská opera v Covent Garden ji uvedla v Londýně v roce 1879. V Americe se dávala poprvé v roce 1883 ve Francouzské opeře v New Orleansu, v Metropolitní opeře v New Yorku se hrála až v roce 1924, ale to už romantický sloh vyšel z módy a Král z Lahore tam měl jen šest repríz. Za Massenetova života se hrála roku 1905 v Marseille a v únoru 1906 v Monte Carlu. Ve Veronské aréně se hrála roku 1923.
Jules Massenet byl talentovaný pianista. Učila ho jeho matka, která po krachu otcova podnikání přispívala k financování rodiny vyučováním hry na klavír. Narodil se ve vesnici Montaud u Saint-Étienne a když mu bylo pět let přestěhovala se rodina do Paříže. V raném věku jedenácti let byl přijat na Pařížskou konzervatoř, kde studoval hudební nauku u Augustina Savarda a hru na klavír u Françoise Laurenta. V roce 1859 získal první cenu za klavír a pokračoval ve studiu harmonie u Henriho Rebera, pak se stal žákem kompozice u Ambroise Thomase.
Ještě jako student se Massenet živil vyučováním hry a klavír, hrál na klavír v kavárnách a jako hráč na bicí nástroje v divadelním orchestru.
V roce 1863 získal Massenet první cenu za fugu a první Grand Prix de Rome. Na dvouletém stipendijním pobytu v Římě ve vile Medici se setkal s Lisztem, který ho představil paní de Sainte-Marie. Nejprve učil její dceru na klavír a po dvou letech se v Paříži s Louise-Constance de Gressy, zvanou Ninon oženil.
Studentské výpomoci v divadelním orchestru mu vynesly zkušenosti v operním oboru, které zúročil i v komické opeře Tetička. Napsal ji pro Komickou operu, která příležitostně vybízela vítěze Římské ceny k novým dílům. Tetička byla uvedena v dubnu 1867. Deset let trvalo, než se proslavil uvedením opery Král z Lahore. Opera pojednává o láska mezi Sítou, kněžkou chrámu boha Indry, a neznámým cizincem, kterým je ve skutečnosti Alim, král z Lahore. Třetím v milostném trojúhelníku je králů ministr Scindia, který touží po trůnu a po Sítě, která je jeho neteří. Odhalí totožnost zdánlivého milence a obviní ho před veleknězem Timurem. Králi je pak přikázáno, aby napravil svůj prohřešek bojem proti muslimům. V bitvě je Alim poražen, smrtelně zraněn a umírá v náručí své milované Sity. Vystoupí do hinduistického ráje ale bůh Indra ho vrací do Lahore. Tam všemu lidu odhalí Scindiovy zločiny, ale pak se uchýlí se Sitou do chrámu boha Indry ve snaze uniknout uzurpátorovi. Síta si pak vezme život dýkou, což, podle Indrovy dohody s Alimem o jejich společném osudu se Sitou, přinese králi smrt. Oba milenci pak zůstávají navždy spolu v posmrtném životě.
