Famózní invence Wolfganga Amadea
Salcburský "zázrak"se narodil 27. ledna 1756 v rodině Leopolda Mozarta, dvorního skladatele knížete-arcibiskupa, a jeho manželky Anny Marie, rozené Pertl. Vysíláme 17. a 18. ledna dopoledne.
Otec pronesl slova o zázraku nejspíše tehdy, když vyšlo najevo, je malý Wolfgang, bratříček Marie Anny o čtyři a půl roku starší, podivuhodně zručně napodobuje u piana sestřičku. Ten malý se narodil v roce, kdy vyšla Leopoldovi pedagogická práce Pokus o důkladnou metodu hry na housle, kterou se v německy mluvících zemích okamžitě proslavil. Tehdy zasvětil své další konání vzdělávání synka, přestal komponovat a tím plnit své pracovní povinnosti. A od šesti let vyvážel své zázračné děti do paláců šlechty a na panovnické dvory.
Poprvé byl představen císařovně Marii Terezii, další tři a půl roku byla rodina na cestách po západní Evropě. V jedenácti letech se po krátkém pobytu doma vydali do Vídně, kde zrovna vypukla epidemie neštovic. Odcestovali do Brna, pak do Olomouce, ale neštovice si vezli s sebou. Obě děti je přežily a následující celý rok setrvala rodina ve Vídni. Když bylo Wolfgangovi 13 let vydal se s ním otec Leopold do Itálie. Získal tam od papeže řád Zlaté ostruhy, hodnotné rady od významných skladatelů, jako byl Giovanni Battista Martini a Josef Mysliveček, napsal několik oper a stal se členem prestižní boloňské Accademia Filarmonica. Poslední delší cestu za štěstím podnikl Wolfgang Amadeus s matkou, protože otec Leopold nedostal dovolenou od nového salcburského vládce knížete – arcibiskupa, kterým se v roce 1772 stal Hieronymus Colloredo.
Za dobu od sedmi do 24 let byl mladý Mozart necelých dvanáct let mimo domov. Vzdělával se a komponoval většinou v cizině, kde získával příznivce i odpůrce jak mezi hudebníky, tak šlechtici, z nichž mnozí se stali jeho mecenáši a věřiteli. Zažil podporu císaře Josefa II. i neochotu některých jeho úředníků.
O vrtkavosti mocných se krutě přesvědčil roztržkou se svým pánem, jmenovaným Colloredem, s nímž svedl marný boj o propuštění ze služby. Do konce života zůstal v nebezpečí uvěznění za neplnění služebních povinností. Ačkoliv se mohl Mozartův kritický stav mohl uvolnit po vydání tištěného patentu o zrušení nevolnictví, který vydal císař Josef II. dne 1. listopadu 1781. Vyvazoval jím poddané z osobní závislosti na vrchnostech a zaváděl „mírnou poddanost“. V oné vyvázanosti bylo jmenováno i právo odcházet pracovat a studovat i mimo hranice panství.
Wolfgang Amadeus se ale vyvázal také z otcovy péče a dohledu, což znamenalo konec dobrých vztahů. Otec se ve skutečnosti nesmířil s jeho manželstvím s Constanzí Weberovou, až v opožděném dopise dal ke sňatku souhlas. A byl také upřímně zděšen z domácnosti svého syna, který byl pravým opakem uspořádaného bytu. Stalo se tak v roce 1785, když je otec navštívil ve Vídni.
Stejný nepořádek vedla rodina i v hospodaření. V době, kdy dostával Wolfgang hodně zakázek a nadstandardní příjmy, bylo dobře. Ale to netrvalo věčně. Šlechta chudla v důsledku hospodářského úpadku mocnářství za rakousko-turecké války a sláva a příjem z pražského úspěchu byly krátké. V roce 1789 se dokonce vydal neúspěšně hledat štěstí v Berlíně. Wolfgang Amadeus byl vlastně větší čas své činnosti svobodného umělce nucen k zadlužování. Ačkoliv hodně vydělával, vedl současně nákladný život.
Wolfgang Amadeus měl s Constanzí šest dětí, čtyři ale zemřely. Druhorozený Carl Thomas se narodil 21. září 1784 a 26. července 1791 se narodil Franz Xaver. V roce 1788 napsal Mozart tři symfonie, tři klavírní tria, a čtyři další skladby. Následující rok Stadlerův kvintet, operu Cosi fan tutte, a dva smyčcové kvartety.
V osudném roce 1791 měly premiéru opery La clemenza di Tito a Kouzelná flétna, Klarinetový koncert A dur a nedokončil své Requiem.
Pan dirigent, pěvecký pedagog a cembalista Jiří Kotouč, se v upřímném údivu pozastavil nad tím, jak mohl Mozart stihnout napsat tolik partitur. V literatuře se občas píše o tom, že Wolfgang Amadeus odpovídal všechno mám v hlavě, když ho zoufalí orchestrální poslové upomínali o partitury. A z té hlavy to většinou bez přepisování a škrtů zapisoval úhledným písmem. Následně se hrálo z partu s ještě nezaschlým inkoustem, nebo se ho chopili rozepisovači. A pravda, podíváte-li se na Mozartův rukopis, vidíte krásné, v zákrytu psané a čitelné noty. Čas od časů se objeví fotografie rukopisů v tisku po objevu nezvěstných zápisů, většinou v souvislosti s aukcí na kterých se prodávají za miliony. Další indicií je fakt, že Mozart psal velmi rychle. To potvrzuje i svědectví otce Leopolda o průběhu zkoušky k přijetí za člena boloňské Accademia Filarmonica. Předepsanou čtyřhlasou kompozici na antifonu Quaerite primum regnum Dei stihl napsat za půlhodinu, zatímco jiným prý to trvalo i tři hodiny.
Dopoledne k jubiloe Wolfganga Amadea Mozarta vysíláme 17. a 18. ledna 8:00-12:00.
