Hluboká stopa Wilhelma Furtwänglera

Wilhelm Furtwängler a stal se v meziválečném období šéfdirigentem Berlínských filharmoniků a nejuznávanější interpretem Beethovena a Wagnera, a vůbec německého repertoáru. Svému orchestru vtiskl jedinečný zvuk, který si do jisté míry podržel dodnes: neobyčejnou vnitřní naléhavost, smysl pro stavbu a napětí. Jeho schopnost cítit dlouhé fráze, jeho práce s pauzami, jeho smysl pro velikost, ale i pro nejjemnější lyriku jsou dodnes pověstné. A to i přesto, že vlastně nerad nahrával a ve válečné i poválečné situaci to měl ještě o mnoho složitější. Situaci si zkomplikoval i tím, že svůj milovaný orchestr nechtěl za žádnou cenu opustit a zůstal po celou válku v Německu. Ale jeho koncerty ve válečném Berlíně i po válce v troskách Berlína byly absolutně památnou událostí. Představují dodnes jeden z milníků v dějinách interpretace.

Ve středu večer 28. 1. se o tom můžete přesvědčit. Nejprve nahrávkou, na které se krátce po válce sešel v Londýně německý dirigent a americko-židovský houslista Yehudi Menuhin. Hrál se Beethoven i Mendelssohn, my vybíráme citlivě vedeného Beethovena. Pak zazní Franckova Symfonie d moll natočená v posledních měsících války na koncertě ve Vídni s Vídeňskými filharmoniky. Následuje ojedinělá Furtwänglerova nahrávka Mahlerových písní s mladým Dietrichem Fischerem-Dieskauem. A pak výběr z Wagnerových předeher v jedinečné tvárnosti a výrazové síle, která promlouvá i přes technické nedokonalosti.

Za další vrchol večera můžeme považovat jednu z vůbec nejsilnějších nahrávek Čajkovského Patetické, která vznikla už v roce 1938 s Berlínskými filharmoniky v jedinečné kondici. Zvuk má daleko k digitální éře, ale právě digitalizace a práce zvukových mistrů i těmto starým snímkům velmi pomohla. A pochopíme díky tomu lépe, proč byly některé koncerty památné a jsou některé nahrávky nesmrtelné. 

Poslouchejte 28.1.ve 20:00.