Hudba na ose Terezín – Osvětim
Víkendová vzpomínka na oběti holocaustu nechává zaznít hudbu takzvaných terezínských skladatelů. Těch, kteří v polovině října 1944 z ghetta v severních Čechách směřovali v dalším z transportů na východ, do Osvětimi, a kteří většinou nepřežili.
Považovali jsme se za Vídeňany, ale Hitler z nás udělal Židy. To jsou slova brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda, rakouského skladatele, který kvůli nástupu fašismu a druhé světové válce strávil část života v Americe. Patřil k těm, kterým se podařilo uniknout z Evropy, nestal se obětí rasového extremismu, masového vyvražďování židovského národa. Jiní komponisté takové štěstí neměli. O těch z českých zemí, kteří prošli ghettem, zažili transporty a skončili v Osvětimi, se hovoří jako o terezínských autorech. Nejznámější jsou Pavel Haas, Viktor Ullmann, Hans Krása a Gideon Klein. I jejich tvorba ve víkendovém dopoledním vysílání zaznívá, aby připomněla jejich nedobrovolný odchod z tohoto světa v říjnu 1944.
V širším kontextu je však z různých důvodů potřeba dát prostor i dílům dalších skladatelů z té doby – Miloslava Kabeláče, Bohuslava Martinů, Vítězslavy Kaprálové, Rudolfa Karla, Erwina Schulhoffa, Karla Amadea Hartmanna, Karla Reinera… a v druhém vysílacím dni také Rekviem Giuseppe Verdiho, které opakovaně zaznělo v terezínském ghettu. Přes veškeré utrpení tam totiž vězni hráli divadlo, pořádali koncerty, psali poezii a komponovali… Dodnes žasneme nad neuvěřitelnou silou lidského ducha a hrdinství uprostřed beznaděje, živoření a smrti…
Během dvanácti let takzvané Třetí říše nacističtí vládci měnili dějiny hudby. Popírali význam židovských hudebníků v německé hudební kultuře nebo prohlašovali tvorbu a umění určitých umělců za degenerované, zvrhlé a zkažené. Vyháněli interprety a skladatele z Německa a později i z okupovaných zemí celé Evropy. Další byli deportováni do koncentračních táborů, mnozí z nich byli zabiti. Jejich hudba byla zničena a upadla v zapomnění. Připomínáme si o osmdesát let později – v širší souvislosti hudby z let mezi světovými válkami a z let té druhé války – takzvané terezínské autory. I s vědomím, že je takové označení zjednodušující, protože odkaz umělců, kteří prošli terezínským ghettem a zahynuli v polovině října 1944 v Osvětimi, redukuje vlastně na tragický závěr jejich života, ale nezahrnuje všechno to, co vytvořili během svého předchozího života…
Jimi vytvořené hudební dědictví daleko překračuje zdi terezínského ghetta. Než je nacistický režim deportoval do ghetta a udělal z nich „terezínské skladatele“, než se stali oběťmi „konečného řešení“, byli to kolegové a souputníci Bohuslava Martinů, Jaroslava Ježka, Vítězslavy Kaprálové, ale také Igora Stravinského, Sergeje Prokofjeva nebo Pařížské šestky…
ČRo D-dur, sobota a neděle 19. a 20. 10. 2024, vždy od 8:00 do 12:00, s reprízou o půlnoci
