Jiří Drahoš: Hudba je vášeň na celý život

V jeho životě ale současně zaujímá významnou pozici hudba. Původně hráč na trubku našel celoživotní zálibu ve sborovém zpěvu, kterému se věnuje už bez mála půl století v komorním sboru Canticorum Iubilo. Zároveň se snaží nevynechat příležitosti plynoucí z jeho pracovních cest a navštěvuje při nich rád koncerty i divadla a také architektonicky zajímavá místa. Jeho vyprávění je tak plné vzpomínek na nejslavnější pódia a zajímavá setkání se špičkovými hudebníky a pěvci. Jak ale s úsměvem dodává, třeba v Metropolitní opeře byl sice několikrát, ale pouze na baletu.

Na návštěvě jsme byli u pana profesora doma, v útulném a světlém bytě se spoustou květin, výhledem na areál Akademie věd a stěnou plnou slonů, posbíraných ve všech koutech světa. Radůstka manželky Evy, která se k nám vracela a strávila s námi i nějaký čas u mikrofonu D-duru. Tvoří pár, ze kterého vyzařuje laskavé souznění umocněné lety soužití.

Výběr hudby se z velké části věnuje zpívané tvorbě, ať už duchovní nebo světské. Prostor samozřejmě dostává Canticorum Iubilo a jeho interpretace mimo jiné skladeb Bohuslava Martinů, Petra Ebena, Claudia Monteverdiho nebo Georga Friedricha Händela.

Právě Händelovi vděčíme jako sbor Canticorum Iubilo nejen za znělku, ale troufli jsme si i na několik jeho oratorií, začali jsme Joshuou, někdy před čtvrtstoletím, o pár let později jsme uvedli Jeftu a nakonec v roce 2004 i Mesiáše.

Zazní ale třeba také trubka Miroslava Kejmara, při které pan profesor zavzpomínal na svá trubková léta, která přerušilo zranění: „Jako absolvent LŠU na trubku mám k tomuto nástroji velmi vřelý vztah, byť jsem nakonec musel hry na trubku zanechat kvůli problémům s dásněmi,“ vysvětluje. Připomíná také řadu pěveckých osobností, které má rád a s některými se dokonce osobně setkal. Uslyšíme tak například Bryna Terfela, Magdalenu Koženou, Martinu Jankovou, Cecilii Bartoli, Jonase Kaufmanna, Annu Netrebko nebo Renée Fleming.