„To je muzika z nebe,“ řekl o Sukově hudbě k Zeyerově scénické pohádce Radúz a Mahulena op. 13, (1897–1898) Antonín Dvořák. Když Suk po letech na toto dílo vzpomínal, řekl: „Jaro v duši, jaro v hudbě. Mohu říci, že jsem se v hudbě k Radúzovi a Mahuleně našel a že toto dílo působilo na mou tvorbu po celou řadu let.“ Z ní vytvořená suita s názvem Pohádka, op. 16 (1899–1900) patří k zlatému fondu české hudby.
Už před tímto dílem vznikla Sukova Serenáda Es-dur, op. 6 (1892) pro smyčcový orchestr, která tak zaujala Johannesa Brahmse, že ji vřele doporučil svému berlínskému nakladateli Simrockovi k vydání. Profesor skladby na pražské Akademii múzických umění Emil Hlobil při 100. výročí Sukova narození o Serenádě napsal: „Není mnoho příkladů, aby osmnáctiletý skladatel podal tak zralou a dokonalou ukázku svého ingenia, jako je Sukova Serenáda. […] Dnes víme, že to bylo již nové slovo české hudby. A nebylo to tehdy jednoduché – po Dvořákovi!“
Ani tato Serenáda však nebyla prvním pozoruhodným Sukovým dílem. Jako jedenáctiletý chlapec byl Suk přijat na pražskou konzervatoř – nejprve do houslové třídy Antonína Bennewitze a po třech letech současně ještě do kompoziční třídy. Na studia na konzervatoři ho připravoval jeho otec, „kantor“ venkovské školy a regenschori místního kostela v Křečovicích u Sedlčan.
Od ledna 1891 působil na pražské konzervatoři jako profesor skladby Antonín Dvořák. První skladbou, kterou Suk komponoval v jeho třídě (to byl ve III. ročníku kompoziční třídy), byl Klavírní kvartet. Když Dvořák psal posudek na toto dílo i na předcházející Klavírní trio k Sukově žádosti o tvůrčí podporu České akademie pro vědy, slovesnost a umění, uvedl, že „díla ta mohl napsati rozhodný a skutečný talent hudební.“
Kvartet, jemuž pak Suk dal opusové číslo 1, byl jeho první tiskem vydanou skladbou (1892). O Sukově Smyčcovém kvartetu B-dur, op. 11 (1896) napsal známý kritik Hugo Leichtentritt (později profesor Harvardovy univerzity), že „zná jen velmi málo smyčcových kvartetů po Brahmsovi, které vystihují styl tohoto uměleckého druhu s takovou jistotou, jako toto dílo znamenitého druhého houslisty Čechů.“ [Českého kvarteta]
V roce 1892 došlo v Sukově životě k události, která velice ovlivnila jeho další život: vzniklo České kvarteto, jehož sekundistou byl Josef Suk. Kvarteto si záhy vydobylo uznání a slávu doma i v cizině. S tím ovšem souviselo, že většinu roku bylo na koncertních cestách po celé Evropě – a Suk pak mohl komponovat hlavně až po skončení koncertní sezony, v létě v rodných Křečovicích.
1. května 1904 zemřel náhle Antonín Dvořák, Sukův někdejší učitel a potom i tchán. O rok později však zemřela i Sukova manželka, Dvořákova dcera Otilka. Hluboce zdrcen vytvořil Suk mohutnou Symfonii Asrael, op. 27 (1906), nazvanou podle anděla smrti východních náboženství, odkud tehdy tato tradice pronikla i do evropského kulturního prostředí; symfonie je věnována „Vznešené památce Dvořákově a Otilčině“.
Tvoří první skladbu jakési tetralogie, inspirované Sukovým životem: Pohádka léta, Zrání (název podle básně Antonína Sovy – zamyšlení nad životem), Epilog. O Symfonii Asrael píše skladatel Vítězslav Novák: „Toto dílo dojímá mne z celé Sukovy tvorby nejhlouběji, lidsky i umělecky, svým bezprostředním procítěním i tvůrčím vypětím. Asraelem vytvořen typ české moderní symfonie. Suk zde překonal vše, co do toho času u nás v symfonii bylo vytvořeno, a stanul na vrcholu své symfonické tvorby.“
A o Zrání Novák ve svých pamětech píše: „Je to dílo šťastné inspirace, velkého tvůrčího vzepětí, čarovného koloritu.“ Často se hraje symfonická báseň Praga, op. 26 (1904) – „vyjádření lásky k milovanému městu“. Pozoruhodné jsou skladby, které Suk komponoval pro svůj nástroj – housle: Čtyři skladby pro housle a klavír, op. 17 (1900) a Fantazie g-moll pro housle a orchestr, op. 24 (1902–1903). K vrcholným skladbám Sukovým patří i II. smyčcový kvartet, op. 31 (1910–1911) – autorova cesta k složitějšímu soudobému výrazu.
Velké stylové rozpětí ukazují klavírní skladby – od mladistvé, ale již zřetelně „sukovské“ Písně lásky (1893) i cyklu Jaro, op. 22a (1902) k cyklu Životem a snem, op.30 (1909) i ke skladbě O přátelství, op.36 (1920). Ze vzpomínek na zesnulou Otilku vznikl hned po Symfonii Asrael klavírní cyklus O matince,op 28. Na počátku první světové války vytvořil Suk Meditaci na staročeský chorál sv. Václave pro smyčcové kvarteto nebo smyčcový orchestr, op. 35a (1914), kterou České kvarteto hrávalo jako protiváhu k požadované rakouské hymně.
Památce padlých legionářů je věnována symfonická Legenda o mrtvých vítězích, op. 35b (1919–1920). Nejslavnějším českým symfonickým pochodem je Sukův V nový život, op. 35c (1920), věnovaný sokolstvu.
Ve stylové blízkosti k hudbě Radúze a Mahuleny vzniklo Deset zpěvů na slova lidových písní slovanských pro ženský sbor s průvodem klavíru na čtyři ruce, op. 15 (1899); na slova lidových písní jsou komponovány rovněž mužské sbory op. 18 a 32, s populárním sborem Bán Varaždinský a král Matyáš.
Mladým muzikantům je věnována bagatela pro housle, flétnu a klavír S kyticí v ruce (1917) i Sousedská (1935) pro pět houslí, bas a bicí – poslední Sukova dokončená skladba.
Od roku 1922 až do konce života byl Suk profesorem skladby na Mistrovské škole pražské konzervatoře – mezi jeho žáky patří Bohuslav Martinů, Jaroslav Ježek, Pavel Bořkovec, František Pícha, Klement Slavický a další.
Josef Suk patří k největším českým skladatelům a k největším mistrům orchestrální kompozice.
Autor: Zdeněk Nouza
Všechny články
-
V Jedlce opravili sluneční hodiny
Míříme na Děčínsko a začneme netradičně, čtyřmi číslicemi: jedna dva tři čtyři. I tak by se dal vyslovit údaj o tom, kdy byl postavený kostelík v Jedlce, osadě u Ma...
-
V Ústeckém kraji stávkují i nemocnice
Celodenní manifestační protest, ale bez omezení lékařské péče. Takovou podobu má úterní stávka v pěti největších nemocnicích Ústeckého kraje. Odboráři z jednotlivýc...
-
Rejdaři chtějí po státu odškodné za nesplavné Labe
Čeští rejdaři požadují náhradu škod za nesplavné Labe. Po ministerstvu dopravy chtějí vyplatit dvě miliardy a skoro šest set milionů korun. Jde o ztráty za období l...
-
Obyvatele na Děčínsku daně z nemovitosti neohrožují
Vyšší daně ze svých nemovitostí lidé na Děčínsku od příštího roku většinou platit nebudou. Tamní obce a města ponechají daňové odvody na stávající úrovni. Dílčí změ...
-
Děčín zvažuje prodej pozemků u autobusového nádraží...
U autobusového nádraží v Děčíně žádné obchodně zábavní centrum nebude. Potřebné pozemky soukromému investorovi město neprodá. Rozhodli tak děčínští radní. Konečné s...
-
Na silnice v Hřensku pod skalami čekají nové záchytné ploty
Silnice pod pískovcovými skalami v Hřensku na Děčínsku bude bezpečnější. Přispěje k tomu vybudování záchytných plotů. Mají zabránit pádům uvolněných balvanů nejen n...
-
Soudní vystěhování hrozí neplatičům v Děčíně
Soudní vystěhování hrozí některým dalším nájemníkům v Děčíně. Město je chce zbavit užívacího práva na byt kvůli dlouhodobému neplacení nájemného.
-
Občané Děčína nemusí platit za svoz komunálního odpadu
Za svoz komunálního odpadu od letošního roku domácnosti v Děčíně neplatí. Město ale stále eviduje více než tři tisícovky lidí, kteří musí uhradit poplatky z předcho...
-
Kozí dráha je kvůli havarijnímu stavu dále uzavřena
Na trať z Děčína do Oldřichova z Duchova nesmějí žádné vlaky. Zákaz kvůli havarijnímu stavu několika úseků vydala Správa železniční dopravní cesty. Zatím není jasné...
-
Děčínsko má stále své dárce krve
Děčínsko má stále dost dárců krve. Jejich počet se sice oproti minulým letům snížil, ale stále se pohybuje nad hranicí tří tisíc. Daří se získávat i nové dárce. Jen...
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 38
- 39
- 40
- 41
- 42
- …
- následující ›
- poslední »