Klarinetistka Anna Paulová v pohybu
Na návštěvě u mladé klarinetistky, pro níž hudba znamená celý svět. Vysíláme 14. a 15. srpna 8:00-12:00.
V době, kdy budete číst tyto řádky, bude slečna Paulová zřejmě už doma po návratu z italské Sieny, kde hrála na letních mistrovských kurzech. Byly to letos už třetí: v květnu se zúčastnila mistrovských kurzů famózního klarinetisty Jörga Widmanna, na jaře sledovala on-line mistrovské kurzy Masterclass Främnas ze Švédska, kde prošla lekcemi klarinetistů Yehudy Gilada, Martina Frösta a Hermanna Stefánssona.
Letošní prázdniny posluchačky prvního ročníku doktorského studia na Hudební Akademii múzických umění v Praze ve třídě profesora Jiřího Hlaváče probíhají, volno – nevolno, v soustavném kontaktu s hudbou. Té propadla v raném dětském věku. Klarinetu se ale chopila až v deseti: vyprávěla, že ho tehdy sotva unesla, předtím hrála na zobcovou flétnu.
Hudební talent Paulové pak rozkvétal péčí dobrého pedagoga Karla Mezery na zbraslavské hudební škole a na Pražské konzervatoři ji vzdělávali profesoři Milan Polák a Ludmila Peterková. Na soutěžních pódiích sbírala první ceny od roku 2006: doma, ale také v Itálii, ve Slovinsku, Německu, Polsku… A v roce 2015 přišel grandiózní úspěch. Získala 2. cenu a titul laureátky na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro.
V rozhovorech s Annou Paulovou jsme se dostali i k estetice pódiového vystoupení. Pro Annu je důležité realizovat interpretační představy ve společném prožívání hudby s publikem. V recenzi Hudebních rozhledů na koncert v Sukově síni se pozitivně píše o jejím vystoupení o zjevné komunikaci s pianistou, výrazu, vyspělé hráčské technice, obrovské energii, vynikající interpretaci skladby Martinů a vůbec o povedeném koncertu. Nicméně tu také čteme, že dokonalost poznamenal „pohyb celým tělem.“ Vzpomněl jsem si při tom na pohybové kreace Janine Jansenové při koncertu s Českou filharmonií, na efektní pohybový doprovod hry třeba flétnistky Jany Semerádové či mnohého zahraničního interpreta včetně pana dirigenta Villauma a na on-line vystoupení rezidenčního umělce Pražského jara Jörga Widmanna, který si na podiu dovolil i vyskočit.
Jaký je názor Anny Paulové? „Pohyb je svobodným vyjádřením každého z nás. Někdo se hýbe při hraní hodně a někdo skoro vůbec. Stejně tak někomu se pohyb líbí a někomu vadí. Samozřejmě existují v rámci hry na klarinet pohyby dobré a špatné. Některými si můžete určité technické problémy výrazně ulehčit, naopak při některých pohybech si můžete narušit přirozený proud vzduchu, anebo tím snížíte svoji stabilitu. V některých stádiích mého hráčského vývoje jsem se hýbala opravdu hodně, ale myslím si, že v současné době mám již pohyb jaksi pod kontrolou a že by při nejmenším neměl nikoho rušit. Důležité je zůstat při hraní uvolněná a případný pohyb musí k hudbě sedět.“
Anna má ráda kočky. Mají jich deset, jsou to prý většinou samí nalezenci, takže Paulovi vlastně mají doma útulek. Jedna kočička s Annou dokonce cvičí. Sedí poblíž a pozorně poslouchá.
Při natáčení rozhovoru pro pořad Návštěva se kolem nás procházel kocourek Oliver a vstupoval nám do rozhovoru svým kočičím způsobem, což je v záznamu někde slyšet. Po čase byl vykázán do předsíně. Hudba, kterou Anna Paulová vybrala, svědčí o jejím širokém slohovém záběru, charakteristickým rysem výběru je samozřejmě účast klarinetu. Však uslyšíte.
