Lívia Obručnik Vénosová: Česká opera mi dělá dobře

Její první učitelka klavíru jí říkala, že je amuzikální dítě. Pak pomohl krásný parfém druhé učitelky. U klavíru ale nezůstala, postupně začala hrát na flétnu a chystala se dokonce na konzervatoř. Ale nakonec zvítězil zpěv a Lívia Obručnik Vénosová je dnes uznávanou sólistkou operního souboru divadla F. X. Šaldy v Liberci. .

 Než potkala profesorku Brigitu Šulcovou, byla mezzosoprán, už po prvních minutách úvodní hodiny s ní, ale věděla, že bude soprán a že se pod jejím vedením bude chystat na studia a profesionální dráhu operní pěvkyně. Kvůli ní se také přestěhovala z rodného Slovenska do Prahy. V současné době se osmdesát procent její práce soustředí jen na libereckou operu, od letošní sezóny ji ale například můžeme vidět i jako Vendulku v ostravské inscenaci Hubičky a vystupuje občas i na dalších operních scénách. Koncertní činnosti se ale věnuje jen výjimečně. „Ne, že bych nechtěla, ale teď to mám nastavené tak, že jsem hlavně operní zpěvačka, manželka a maminka tří holčiček, víc nestíhám,“ dodává s úsměvem. A také to, že se chce teď hodně soustředit na českou operu. „Smetana je můj skladatel, chci být od něj poznačena tím, že budu znát všechny jeho opery. Podobně to platí o Dvořákovi nebo Janáčkovi. Česká opera mi dělá dobře a chci jít tímto směrem.“ Naopak její vztah ke slovenské hudbě není tak vřelý, ale se smíchem dodává, že u některých rolí si říká: Jo, to bych chtěla zpívat jako Beňačková!

Lívia Obručnik Vénosová|foto:Veronika Paroulková, Český rozhlas

Jedním z témat našeho povídání byla i pedagogická činnost. Podle Lívie každý pedagog musí být i dobrý psycholog a ona ještě není přesvědčena, jestli dobrým psychologem je, proto zatím o případném učení chce ještě chvíli přemýšlet. Také se svěřila například s tím, že považuje za velmi důležité, aby se nahrávala díla soudobých skladatelů, aby slyšeli skladby, které napsali. „Pokud bych měla čas víc dělat koncertní činnost, určitě bych si je vybírala,“ dodává. Své tři dcery nutit do hudby nechce, ale aspoň na jeden nástroj prý budou muset umět hrát, protože to patří ke všeobecnému vzdělání. A směje se, když vzpomíná, jak zpívala i ve vysokém stupni těhotenství. Když například jednou zaskakovala za kolegyni v Dialozích karmelitek, byla v osmém měsíci a tehdy paní režisérka prý raději vysvětlila publiku, že nejde o režijní záměr, a navíc šla na jeviště umřít místo ní, protože tehdy inscenace byla dělaná tak, že první pod gilotinou padla právě ona a pak na ní všechny ostatní sestry.

A jak chce zestárnout? S kulturou! „Tak, že se chci hezky obléknout, učesat, nastoupit do tramvaje a zajet si třeba do Rudolfina, nebo Národního divadla nebo kamkoliv a poslechnout si krásnou emoci, krásnou hudbu a krásné lidi. Kultura je sebenaplnění, děláte tak radost své duši.“

Lívia Obručník Vénosová v roce 2007 absolvovala na Pražské konzervatoři ve třídě Brigity Šulcové. V roce 2011 ukončila studium na pražské HAMU ve třídě Ivana Kusnjera a Heleny Kaupové. Během studií na konzervatoři získala na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka 1. místo v kategorii Píseň, 1. cenu Českého rozhlasu, 3. místo opera Junior, Cenu ostravského a libereckého divadla. Úspěšně se umístila i na soutěžích Imricha Godina (1. místo), Mikuláše Schneidera Trnavského (3. místo) a v soutěži českých konzervatoří v Pardubicích (1. místo). Od roku 2005 je hostem Národního divadla v Praze a od roku 2010 je v angažmá jako sólistka opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Pravidelně spolupracuje s Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka. V oblasti soudobé hudby interpretovala díla skladatelů jako Ilja Hurník, Lukáš Hurník, Pavel Trojan, Pavel Trojan ml. nebo Milan Steigerwald. V roce 2011 a 2013 se dostala do širší nominace na Thálii za nastudování Lisy (La Sonnanbula) a Violetty Valéry (La traviata).