Mezi Brnem a Poličkou, mezi Janáčkem a Martinů. Návštěva u docentky Moniky Holé
Vysílá ČRo D-dur v sobotu a v neděli 7. a 5. prosince od 8 do 12 a v repríze o nejbližší půlnoci.
Osmého prosince má narozeniny Bohuslav Martinů, v Roce české hudby 2024 jsou už sté a třicátéčtvrté. Muzikoložka Monika Holá je nejen pedagogem JAMU v Brně, ale pracuje také v Centru Bohuslava Martinů v Poličce. Hudba, kterou pro D dur vybírá, však zdaleka není jen od tohoto autora.
Z učebny na Janáčkově akademii múzických umění je nad podzimně zbarvenými stromy vidět hrad Špilberk. Okno musí při natáčení zůstat zavřené, ale i tak dovnitř trochu doléhá hluk působenými „šalinami“, ve zbytku republiky by se řeklo tramvajemi. Během návštěvy Českého rozhlasu u docentky Holé samozřejmě brzy – a v Brně nelze jinak – přichází řeč na Leoše Janáčka. Jak podotýká, žádné soupeření o skladatele mezi Brnem a Ostravou nevnímá – a i kdyby snad, tak prý klidně „jen houšť“. Janáčka není nikdy dost.
Pro vysílání Monika Holá vybírá Mozarta a Chopina, Berlioze a Debussyho nebo třeba Schubertovu Nedokončenou symfonii, navrhuje také Stravinského a Prokofjeva, ale ještě nadšeněji hovoří nad operními nahrávkami – při Verdim, Puccinim, Massenetovi, Ponchiellim nebo Čajkovském. Z Wagnerova operního odkazu vybírá jen předehru k Tannhäuserovi, jeho zacházení s lidským hlasem ji uchvacuje méně než jeho symfonismus.
Nemůže pochopitelně pominout Janáčka. Navrhuje Tarase Bulbu a scény z Její pastorkyně. Dává prostor i Smetanovi a Dvořákovi. Od Martinů volí písně, závěr jeho Ariadny a především nádherný, působivý a dramatický Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány z roku 1938.
Monika Holá vyrostla v muzikantské rodině. Jejím otcem byl skladatel Jiří Bárta, mimo jiné dlouholetý pedagog brněnské konzervatoře. A matka Jindra Bártová je muzikoložka, která učila na JAMU. Flétna a později hudební věda byly proto pro jejich dceru nepřekvapivou volbou… Na Janáčkově akademii múzických umění, sídlící na stejném náměstí, kde stojí Besední dům s Filharmonií Brno, je teď naše hostitelka vedoucí Katedry hudebních a humanitních věd. Z její práce v poličském Centru Bohuslava Martinů, kde zpracovává fondy, vzešly i knihy. Letos to byl titul Bohuslav Martinů a Brno. Kdo jiný by měl být autorem, než odbornice mající bydliště jak v Brně, tak nedaleko Poličky?!
Když se vracíme k tématu Bohuslav Martinů, přiznává hostitelka, že by jeho hudbu mohla poslouchat pořád. Ale určitě u ní současně nevytlačuje žádnou další. A tak na dotaz, jak se neromantický Martinů snáší v jejích hudebních preferencích s hudebním romantikem Čajkovským, s úsměvem naznačuje, že se to nemusí ani trochu vylučovat. Jednak k Martinů dospěla až později, jednak se sama nebojí být označena za romantičku. A co má od Martinů nejraději? Mnohé, ale nejvíc přece jen asi věci ovlivněné jazzem. A tak je nakonec docela logické, že čtyřhodinové vysílání uvozuje pár taktů z jeho Kuchyňské revue.
ČRo D-dur, v sobotu a v neděli od 8 do 12 a v repríze o nejbližší půlnoci
