Na chalupě u Jana Snítila
Jan Snítil, někdejší dlouholetý dirigent operních inscenací zejména v Liberci a v Opavě, v současnosti dělí svůj čas mezi divadlo v Ústí nad Labem a pražskou AMU. Je hlavně u klavíru a korepetuje. Na D-dur 2. a 3. července 8:00-12:00.
Být v létě co nejčastěji, co nejvíc a co nejdéle na chalupě nebo na chatě je pro městské lidi docela běžná věc. Dirigent Jan Snítil je však poslední rok v pražském bytě ještě méně než jiní. Na chatě nedaleko Máchova jezera má stálejší zázemí hlavně proto, že jeho žena, pianistka Masako, teď učí na základní škole v nedalekém městě. Hudbu pro víkendové vysílání stanice D-dur vybíral však přece jen v Praze. Byt po rodičích je jí doslova i pocitově plný.
Návštěva u Jana Snítila je i vzpomínáním na tatínka, houslistu Václava Snítila, jehož život se uzavřel v červenci před čtyřmi roky, a probíráním se hudbou, kterou právě on hrál a kterou měl rád. Ke které syna kdysi přivedl a kterou často poslouchali spolu. A tak se lze těšit například na Smetanu, Dvořáka, Beethovena, Schumanna, Wagnera, Brucknera, Suka, Chopina, Schuberta, Brahmse a Martinů.
Výběr hudby je nicméně v hostitelově koncepci nejen připomínkou otcových nahrávek a hudby, kterou měl rád a k níž má Jan Snítil obdobný vztah, ale neméně obsáhle také možností setkat se nad dalšími snímky s uměním těch, s nimiž otec hrával a k nimž měl blízko. A k těm vedle jiných patří i pianista Jan Panenka, díky němuž se ostatně Jan Snítil setkal se svou ženou Masako, Japonkou, která před lety přijela do Prahy studovat na AMU. Cíleně k Panenkovi.
Hostitel vybral z Panenkovy diskografie sólové snímky a Beethovena s orchestrem FOK a Václavem Smetáčkem, ale také jednu z Mozartových sonát pro housle klavír, které všechny kompletně Panenka natočil s Václavem Snítilem pro japonský trh. Do vysílání Jan Snítil zařadil i nahrávky klavíristy Dinu Lipattiho nebo dirigenta Wilhelma Furtwänglera, od Smetany nejen dua Z domoviny, ale i část Talichovy Mé vlasti, od Dvořáka něco z Requiem i ze Stabat mater. Připomíná také umění svého švagra violoncellisty Daniela Veise, který teď už několik let učí ve Spojených státech a z tuzemského koncertního života se vytratil.
Z oper toho mnoho tentokrát nezazní, třebaže by hostitel jako dlouholetý operní dirigent určitě měl z čeho vybírat. Ale mimořádně zajímavou položkou víkendového vysílání je určitě Nonet Rudolfa Karla, dílo psané za války v pankrácké věznici, které Snítilův otec v době, kdy byl uměleckým vedoucím Českého noneta, pietně dokončil.
Bydlet i přes rok několik dní v týdnu na chatě má své kouzlo. Jan Snítil asi dost vzpomíná na každodenní dirigentskou práci ve Slezském divadle v Opavě. Ale i současnou životní etapu si s úsměvem očividně užívá. Přesto, že manželčin klavír zabírá uvnitř chaty skoro všechno volné místo.
Na stanici D-dur 2. a 3. července 8:00-12:00 s reprízami po půlnoci.
