Návštěva v Bergenu u Edvarda Griega
Edvard Grieg, pianista a skladatel, hudbou proslavil rodné Norsko po celém světě. Při příležitosti 180. výročí Griegova narození zní o třetím červnovém víkendu na stanici D-dur jeho díla a ve výběru skladby jeho evropských současníků od Wagnera, Dvořáka a Brahmse po Berwalda, Gadeho a Sibelia.
Známe ho z nejobvyklejších podobizen jako bělovlasého drobného muže s velkým knírem. Na pomyslné návštěvě u Edvarda Griega jsme v Bergenu, ve třináctém století hlavním městě Norska, ve starobylém, dešti proslulém hanzovním městě na západním pobřeží země a pod sedmi horami. Z hlavního města Norska tam vede železnice, je to sedmihodinová cesta přes hory, přes zasněžené sedlo ve výšce 1200 metrů nad mořem… Grieg se tam narodil v době, kdy byl ještě Bergen přístupný jen lodí, a to 15. června 1843; ale také tam měl až do konce života domácí zázemí a 4. září 1907 tam zemřel. V Bergenu turisté vyhledávají především pitoreskní dřevěné domy v přístavu. Město, i když nevelké, má ovšem také velmi dobrou filharmonii působící v pěkném sále a nejlepší umělecký festival v severských zemích. Griegův rodný dům bohužel už neexistuje. Na místě, kde stával, je však pamětní deska.
Léta – od roku 1885 po více než dvacet roků – trávíval skladatel ve své pěkné dřevěné vile na Troldhaugenu, s vyhlídkou na široký mořský záliv, jen pár kilometrů jižně od centra Bergenu. Griegův dům je hráškově zelený s vyřezávanými detaily, s patrem, členitý, ale nevelký. Dnes na Troldhaugenu, který se stal i místem posledního odpočinku skladatele a jeho ženy Niny, umělcův odkaz připomíná muzeum. A je tam i komorní koncertní sál pro dvě stovky posluchačů, dřevem obložený a rovnou za pódiem s výhledem do zeleně a na Griegovu zahradní chatku, kde komponoval.
„Strávil jsem hodně času s Brahmsem. Byl veselý a přátelský. To samé ale nemohu říci o Dvořákovi, se kterým jsem se nicméně seznámil jen povrchně,“ psal Grieg z návštěvy Vídně v roce 1895. Teprve roku 1903 měl příležitost poznat Dvořáka blíže. Stalo se tak při jeho návštěvě Prahy, během níž se pražskému publiku představil jako dirigent vlastních děl. Během koncertu zazněl také výběr z jeho písní v podání Dvořákovy dcery Magdy. Dvořák byl na koncertě přítomen a navštívil norského kolegu v šatně, Grieg zase naopak jednoho večera zhlédl představení Rusalky v Národním divadle a navštívil Dvořákovu rodinu v jejich bytě. V korespondenci své dojmy komentoval takto: „Těšil jsem se z chvíle strávené s Dvořákem. Abych to řekl jemně, má svou povahu. Ale byl velmi laskavý.” Po Dvořákově smrti o rok, později, v květnu 1904, uveřejnil Grieg v Norsku článek, ve kterém hodnotil jeho dílo i jeho osobnost. „Odešel jeden z mála současných originálních a národních skladatelů…“
Takovým originálním národním skladatelem byl i Grieg, milovník norské přírody a kultury, skvělý pianista, vlastenec a republikán. Klavírní koncert a moll komponoval roku 1868 v dánském Söllerödu a sám ho během svého života jako klavírista také několikrát provedl. Poprvé však v autorově přítomnosti zazněl v podání Franze Liszta, který se o díle prý vyjádřil velmi pochvalně. Opus 16 čtyřiadvacetiletého skladatele zůstává v repertoáru klavíristů jako jedno ze stěžejních děl. Grieg byl určitě ovlivněn Schumannovým Klavírním koncertem a moll, který hrála Clara Schumannová v Lipsku v roce 1858, vlastně obecně byl ovlivněn Schumannovým stylem. Zároveň však už je slyšet jeho rostoucí zájem o norskou lidovou hudbu… Hraje se toho od něj víc, třeba suita Z časů Holbergových nebo Svatební den na Troldhaugenu, nicméně asi nejslavnější Griegovou melodií je Solvejžina píseň z hudby k Ibsenově dramatu Peer Gynt.
ČRo D-dur, sobota a neděle, vždy 8:00-12:00, s reprízou o půlnoci
