Opera mosteckého rodáka v milánské Scale

Florian Leopold Gassmann (1729 – 1774) pocházel z Mostu. Město v severozápadních Čechách si svého významného rodáka považuje, jeho jméno nese místní  Základní umělecká škola a busta skladatele je umístěna  před Městským divadlem. Obecně ale  není  navzdory poměrně značnému dobovému významu  osobnosti  F.L.Gassmanna  zatím ani v odborné literatuře věnována odpovídající pozornost.

Gassmann se narodil do rodiny patřící k místní německé komunitě. K jeho mládí není k dispozici mnoho potvrzených historických informací. Předpokládá se, že studoval na jezuitském  gymnáziu v Chomutově a hudební vzdělání získával u ředitele mosteckého kůru Jana Vobořila. Mimořádný talent a zápal s jakým se věnoval  hudbě vedly k tomu, že se třináctiletý Florian Leopold vzepřel vůli rodičů, kteří měli jiné představy o synově profesním směřování. Odešel z domova a údajně si zejména jako harfenista získával prostředky na obživu. Rozhodnutí vydat se za dalším studiem hudby do Itálie bylo vzhledem k jeho věku obdivuhodné a pro další profesní kariéru skladatele mělo zásadní význam. V Bologni se stal údajně žákem legendárního Giovanniho Battisty Martiniho, od kterého mohl získat spolehlivé vzdělání v umění kompozice.

Na určitou dobu se staly působištěm mladého skladatele Benátky, které byly v té době díky svým četným divadlům hlavním centrem operní produkce. Mladý skladatel tak měl příležitost zblízka poznat operní provoz i díla nejvýznamnějších italských skladatelů a neméně významné bylo  v té době jeho setkání s mecenášem Leonardo Vernierem, který ho v začátcích velice štědře podporoval. Gassmannova kariéra operního tvůrce začala v jeho  dvaceti sedmi letech operou Merope na libreto Apostola Zena, která byla uvedena během karnevalu v roce 1757 v Teatro di San Moisè v Benátkách. O dva roky později vytvořil tehdy třicetiletý Gassmann operu Gli uccellatori (Ptáčníci) na libreto Carla Goldoniho,  která měla značný úspěch a začátek jeho úspěšné kariéry potvrdila. V krátkém čase se stal jedním z předních operních skladatelů a pro benátská divadla komponoval pravidelně jednu operu ročně.

Významným mezníkem, byla nepochybně opera Ezio věnovaná manželovi Marie Terezie, Františkovi I. Štěpánovi, velkovévodovi Toskánskému a císaři Svaté říše římské, která byla uvedena v Teatro di via della Pergola ve Florencii v roce 1761. Tímto patrně vstoupil Gassmann do povědomí habsburského dvora ve Vídni, kam byl povolán  v roce 1763 jako divadelní skladatel a nástupce Christopha Willibalda Glucka.  Ve Vídni debutoval v roce 1764 operou L'Olimpiade na libreto Pietra Metastasia. Kromě angažmá ve vídeňských divadlech, spravovaných impresáriem, působil  od roku 1765 přímo u habsburského dvora jako „Kammercompositor“ s úkolem komponovat komorní hudbu. V roce 1772 byl Gassmann jmenován dvorním kapelníkem ve Vídni a pravděpodobně kvůli značným závazkům, které s sebou nesla odpovědnost za dvorní kapelu, svěřil část práce pro divadlo svému mladému žákovi Antoniu Salierimu.

Po předčasné smrti Gassmanna v roce 1774 ho Salieri nahradil ve funkci kapelníka Vídeňské opery a vděk svému učiteli za jeho mimořádnou péči vyjádřil tím, že se postaral o hudební vzdělání jeho dvou dcer a nasměroval je k úspěšné kariéře zpěvaček.

Pro vídeňská divadla Gassmann komponoval nejprve pouze vážné opery, ale od roku 1766 se věnoval převážně komické opeře, možná na přání císaře Josefa II., který měl tento  žánr v oblibě. Florian Leopold  Gassmann je autorem  více než dvou desítek oper, jeho zralá díla reprezentují  samostatnou vídeňskou tradici, která vycházela z italských vzorů, ale přizpůsobila se vídeňským, poměrům a vkusu publika.

Velice svérázné poměry v operních společnostech byly podnětem ke vzniku satiricko kritického traktátu benátského právníka a hudebníka Benedetta Marcella „Il teatro alla moda“ – Divadlo podle módy. Úsměvné dílko z roku 1720 kriticky nahlíží na tvůrčí přístupy libretistů i skladatelů, manýry a egoistické požadavky zpěváků i ¨všeobecné neduhy operního showbyznysu své doby. Téma bylo vděčné i pro hudebně divadelní ztvárnění a tak se s ním lze v dějinách opery ještě několikrát setkat. Gassmann při své verzi, kterou je L´opera seria spolupracoval se zkušeným libretistou Ranierim de Calzabigim, který byl autorem textů reformních oper Christopha Willibalda Glucka. Jeho libreto vytváří skvělé jevištní situace, obsahuje humorné texty a vtipně charakterizuje postavy jednotlivých aktérů s jejich nešvary.

Brescia e Amisano _ Teatro alla Scala|foto:Teatro alla Scala

Gassmannova hudba je brilantně napsaná, velice živá a geniálně vyjadřuje konvenční manýry zakořeněné ve stylu opery seria. Gasmannova a Calzabigiho L´opera seria  s podtitulem  „Commedia per musica“ byla poprvé  provedena v roce 1769 v Burgtheatru ve Vídni  a o dva roky později se vtipem hýřící hudební komedie dočkala provedení ve Florencii.

Děj opery líčí úsměvné události během finálních příprav premiéry opery seria s heroicko exotickým tématem. U impresária řídícího chod divadla i průběh příprav se postupně setkávají a ve vzájemných konfliktech utkávají postupně skladatel, libretista, baletní mistr, kastrát a tři zpěvačky. Každý se snaží prosadit svůj názor a své požadavky. Představení, které je karikaturou opery seria, skončí fiaskem a pískotem publika. Do finále vstupují intrikující matky tří primadon, představované mužskými interprety.  Je hledán viník neúspěchu, za kterého je označen impresário. Nicméně sympatie k opeře jako divadelnímu druhu tvůrce ani interprety neopouští, s nadšením hledí vstříc novým angažmá a slibují válku impresáriům.