Orchestr jubilant
Pražský komorní orchestr je těleso neoddělitelně spojované s přídomkem „bez dirigenta“. Má právě v té podobě na svém kontě nespočet skvělých nahrávek. Ale neméně dobré jsou ty, které nahrál s dirigenty. Poslouchejte je, ať už ty první, nebo ty druhé, o víkendu 16. a 17. října vždy od osmi do oběda a v repríze od půlnoci.
Na začátku stála touha některých hudebníků Symfonického orchestru Čs. rozhlasu věnovat se v menším obsazení stylové interpretaci starší české hudby. Psal se rok 1951. Na dlouhá desetiletí se tento záměr stal zcela legitimním, tím spíše, že k němu postupně přibyl i další repertoár, včetně neoklasického a včetně úplně nové hudby. Značka PKO získala v české hudební kultuře 20. století naprosto jedinečné, nezastupitelné místo. Těleso o takovou pozici usiluje i nadále, třebaže to není vůbec snadné.
První nahrávku pořídili v říjnu před sedmdesáti lety. Byl to zcela charakteristicky Orchestrální kvartet Karla Stamice – představitele pokračování takzvané mannheimské školy, syna Jana Václava Stamice, který tam přišel z Čech. První koncert v 35 členech a bez dirigenta měli pak v roce 1952 v rámci festivalu Pražské jaro. První zájezd PKO vedl na podzim 1956 do Lince, o rok později už orchestr hrál třicet koncertů na prvním turné po Itálii. První zámořské turné směřovalo v roce 1959 do Jižní Ameriky… Příležitosti a závazky nakonec začaly kolidovat s povinnostmi spojenými s angažmá v rozhlasovém orchestru. Pražský komorní orchestr se nakonec v roce 1965 osamostatnil.
Byl nový tím, že hrál bez dirigenta, i tím, že čím dál zřetelnější ustupoval při interpretaci starší hudební literatury od plného orchestrálního obsazení. Za dlouhá desetiletí odehrál tisíce koncertů, z nichž čtyři pětiny byly v zahraničí. Hostoval určitě ve více než šedesáti zemích světa, zejména v Jižní Americe, v USA a Kanadě a v Japonsku. Ale mezi nejžádanější hudební tělesa se zařadil i v tuzemsku. Na svém vrcholu v 70. a 80. letech míval 150 až 180 koncertů ročně, z toho převážnou část ve světě. Bylo to dáno jednak mimořádnou dispozicí orchestru, jednak společenskou situaci. Je zřejmé, že tohle už se vrátit nemůže…
Víkendové dopoledne s PKO nás ve vysílání stanice D-dur zavede i k jiným nahrávkám. Připomeneme si další skvělé tuzemské interprety druhé poloviny 20. století a několikrát i to, co se zrovna v evropské a české hudbě dělo v roce 1951…
