Salzburg 2024
Osmihodinovou "reporáž" z loňských Salzburger Festpiele vysíláme na D-dur o víkendu 15. a 16. února 8:00-12:00.
Salzburger Festpiele přinesly v roce 2024 celou řadu podnětných projektů – představte si 172 festivalových akcí během 44 dnů, na 15 místech a k tomu 33 akcí pro děti a mládež. Mezinárodní publikum sem ale jezdí hlavně za beznadějně vyprodanými operami. Tentokrát si mohli návštěvníci vybrat z pěti scénických a pěti koncertních provedení děl, zde především autorů 20. a 21.století (R.Strauss, Dallapiccola, Nono, G. F. Haas a B. Furrer) Na scéně se to neobešlo bez Mozartových oper, ale festival i v tomto případě vzdal hold dvěma autorům 20.století – Prokofjevovi (jeho operu Hráč uslyšíte v jiném než festivalovém provedení na stanici Český rozhlas D-dur 2. března) a Mieczyslawu Weinbergovi.
Zapomenut nebyl ani Jacques Offenbach, (od jehož narození uplynulo 205 let) a jeho údajně jediná opera, Hoffmannovy povídky. V Salcburku ji uvedl francouzský dirigent se slovanskými kořeny Marc Minkowski, náročnou trojroli zpívala americká koloraturní sopranistka Kathryn Lewek. V inscenaci plné vtipu a nadsázek, která by se Offenbachovi jistě líbila, byl Minkowskému partnerem rezidenční orchestr Salcburského festivalu, Vídeňští filharmonikové. Minkowski s nimi a mnoha dalšími světovými orchestry pravidelně spolupracuje, ale Offenbacha s nimi provozoval poprvé. Dílu tohoto francouzského mistra se totiž už léta věnuje výhradně s orchestrem, který založil a dodnes vede – orchestrem Les Musiciens du Louvre, který funguje už od roku 1982; v roce 1996 ansámbl přesídlil a jeho název se rozšířil na Les Musiciens du Louvre Grenoble.
Hoffmannovy povídky jsme nedávno na stanici D-dur uváděli (i když v jiném provedení, protože na záznamy festivalu v Salcburku si budeme muset chvilku počkat), ale představíme Minkowského a jeho orchestr jako povolané interprety děl Rameaua, Händla, Stradelly, Berlioze a samozřejmě Offenbacha.
Objevem pro hudební svět se už několik let postupně stává dílo polsko-ruského skladatele Mieczyslawa Weinberga, přítele Dmitrije Šostakoviče a zároveň prominenta sovětského režimu. Celý život se vyrovnával s tím, co se přihodilo za 2. světové války - jeho rodině, národu a zemi, ze které pocházel. Než vtrhla hitlerovská vojska do Varšavy, stihl utéct do běloruského Minsku, kde mohl i studovat; po odsunech na východ před blížící se frontou zakotvil na pozvání Šostakoviče v Moskvě; když se v 60. etech poprvé a naposledy do Varšavy vrátil, město nepoznal a jeho rodina zmizela v nacistických táborech.
Sto pět let po Weinbergově narození uvedl festival v Salcburku jednu z jeho sedmi oper – operu Idiot podle Dostojevského. Nastudování se ujala litevská dirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, nástupkyně Simona Rattlea na šéfovském postu orchestru v Birminghamu, která se o Weinbergovo dílo dlouhodobě zasazuje a většina nahrávek jeho symfonických děl je spojena s jejím jménem. Také za ně obdržela roku 2000 ocenění Gramophone Classical Music Award. Salcburk vydává všechny své inscenace na DVD, ale to vyjde až později – zatím se objevil záznam obdivované a mezinárodně oceněné inscenace Martinů Řeckých pašijí (2023).
K dispozici jsou ale nahrávky Weinbergových jiných děl, především symfonií, kterým se věnuje např. Thord Svedlund s orchestrem ve švédském Göteborgu, nebo – jak je uvedeno výše - především Mirga Gražinyté-Tyla, která přitom spolupracuje s Gidonem Kremerem a jeho Kremeratou a se svým orchestrem v Birmighamu.
