Salzburger Festspiele slaví 100 let
22. srpna roku 1920 se zrodil jeden z nejstarších a nejslavnějších evropských hudebních festivalů – Salzburger Festspiele. Věnujeme mu víkendové dopoledne 22. a 23. srpna 8:00-12:00 na stanici D-dur.
Po první světové válce se o jeho vznik zasloužili režisér a tehdejší ředitel Salcburského divadla Max Reinhardt, básník a dramatik Hugo von Hofmannsthal, skladatel Richard Strauss, dirigent a ředitel Vídeňské dvorní opery Franz Schalk a scénograf Alfred Roller. A tak se ve zmíněný den uskutečnilo na náměstí před Dómem představení Hofmannsthalovy morality Jedermann v režii Maxe Reinhardta. Rok na to se vedle opakování této produkce objevily na programu poprvé koncerty a v roce 1922 tu Richard Strauss poprvé uvedl operu – 14. srpna dirigoval v salcburském Zemském divadle Mozartova Dona Giovanniho v nastudování hostujícího ansámblu Vídeňské státní opery.
Od počátku byla tedy součástí festivalu činohra, opera a koncerty – a tyto složky zůstávají jako hlavní dodnes. Opera je to, za čím se do Salcburku jezdí především – už jen proto, že zde pracují největší světoví dirigenti, zpěváci, režiséři a scéničtí a kostýmní výtvarníci. Těžiště salcburského operního repertoáru leží od počátku na operách Mozarta a Richarda Strausse, k nim přistupují soudobá díla a opery, které patří k festivalu od raných let, jako je Orfeo a Euridice, Fidelio, Don Carlos a Falstaff. Mozartovský repertoár se sice odvíjí od trojice děl na libreta Lorenza da Ponte, ale zahrnuje i téměř nehraná Mozartova díla. Díky Vídeňským filharmonikům, kteří rok co rok přijíždějí na festival v prvním obsazení a ještě nedávno hrávali všechna operní představení (dnes festival dává příležitost také hostujícím tělesům nebo dokonce souborům tzv. staré hudby), je tady i orchestrální složka všech představení na mimořádné umělecké úrovni.
Festivalový operní reperetoár postupně rozšiřovali všichni dirigenti, kteří zde působili, ať už to byl Bruno Walter, Arturo Toscanini nebo Karl Böhm, a hlavně pak Herbert von Karajan. Walter dirigoval v Salcburku poprvé opery Richarda Wagnera a Hugo Wolfa, Glucka a Donizettiho. Toscanini etabloval na festivalové scéně Falstaffa, Karl Böhm zde v letech 1951 a 1971 uvedl tehdy v podstatě nehranou operu Vojcek Albana Berga. Karajan se zaměřil na popularizaci široké palety Verdiho oper, uváděl Pucciniho Toscu a Bizetovu Carmen.
Koncerty jsou dalším z trojice pilířů salcburského festivalu už od roku 1921. Z iniciativy Bernharda Paumgartnera, pozdějšího presidenta festivalu, se tehdy uskutečnily čtyři orchestrální a tři komorní koncerty a koncert duchovní hudby. Roku 1925 se připojily také písňové večery a o rok později sólistická vystoupení instrumentalistů. Od roku 1927 je stálou součástí programu Mozartova Mše c moll, provozovaná ve Svatopetrském kostele a od roku 1949 jsou – opět z iniciativy Bernharda Paumgartnera - součástí festivalu mozartovská matiné v Mozarteu. Centrum tvoří velké orchestrálné koncerty, často za účasti sborů a pěveckých či instrumentálních sólistů. „Rezidenčním“ tělesem jsou zde od r. 1922 Vídeňští filharmonikové, kterým patří samostatná koncertní řada a úvodní koncert festivalu. Ale už od konce padesátých let se v Salcburku začala objevovat i přední zahraniční tělesa z celého světa – jako první Berlínští filharmonikové, dále Concertgebouworkest Amsterdam, New York Philharmonic Orchestra a orchestry z Japonska, Jižní Ameriky, a také Česká filharmonie. Poprvé za éry neomezené vlády Herberta von Karajana, kdy sem přijela s Karlem Ančerlem.
Za Karajana byl také 26. července 1960 otevřen nově vystavěný Velký Festspielhaus, na jehož podobě měl tento dirigent velký podíl.
Dva pořady na stanici Český rozhlas D-dur se pokusí provést posluchače alespoň v základních bodech stoletou festivalovou historií a přiblížit festival pomocí historických nahrávek. Zazní Mozartův Don Giovanni v nastudování Herberta Karajana s Vídeňskými filharmoniky a sólistů jako byli Nikolaj Gjaurov, Martii Talvela, Gundula Janowitz , Alfredo Kraus, Tereza Žylis-Gara nebo Mirella Freni. Dvořákův cellový koncert zahraje Jacqueline du Pré a Berlínští filharmonikové, které řídí Zubin Mehta, Mozartův raný singspiel Bastien a Bastienka v provedení sólistů a Orchestru Mozartea Salzburg, který řídí Leopold Hager. Beethovenova Fidelia zde dirigoval Karl Böhm, jako ve většině operních produkcí hráli Vídeňští filharmonikové a na inscenaci se podíleli např. Hans Hotter, Ingvar Wixel, James King nebo Christa Ludwig. Vše jsou to autentické nahrávky ze Salcburského festivalu, vesměs z roku 1968, které se nějakým zázrakem zachovaly v rozhlasovém archívu.
Letos festival sice probíhá, ale místo na podzim 2019 anoncovaných 200 představení ve 44 dnech na 16 místech se nakonec odehraje ve třiceti dnech v průběhu srpna (1. – 30. 8.) 110 představení spíše komorního rázu v osmi lokalitách. Všechny produkce, chystané na jubilejní rok 2020, jsou přesunuty na rok 2021, z operní oblasti zůstala jen Straussova Elektra a Mozartova opera Cosi fan tutte. Jubilejní program začal koncem července 2020 Zemskou výstavou s názvem „Velké světové divadlo“ a skončí příští rok koncem srpna.
Vysíláme 22. a 23. srpna 8:00-12:00 s reprízami po půlnoci.
