Simona Šaturová: Vybrala jsem hudbu, která jde z mého nitra
Pořad Na návštěvě u Simony Houda Šaturové vysílá ČRo D-dur v sobotu a v neděli 14. a 15. května od 8 do 12 hodin a v reprízách vždy od následující půlnoci.
Vaří se káva, na stole se usmívají dortíky a jahody a pejsek, jak to bývá, loudí v kuchyni - jsem na návštěvě u sopranistky Simony Houda Šaturové v jejím domě na okraji Prahy. Setkáváme se krátce po Velikonocích, po jejím návratu z Essenu, kde pod taktovkou Tomáše Netopila zpívala Donu Annu v obnovené inscenaci Mozartova Dona Giovanniho, jen pár dní před jejím debutem s Vídeňskými filharmoniky a pod taktovkou Herberta Blomstedta.
Do návštěvy vybrala zdaleka nejen hudbu salcburského génia, i když v její kariéře zaujímá stěžejní místo. I když samozřejmě Mozartova hudba znít bude. Ale vedle ní například i její srovnání s Josefem Myslivečkem nebo Josephem Haydnem. Chybět nebudou operní árie a scény Pucciniho, Donizettiho, Verdiho nebo Janáčka, písně Richarda Strausse nebo Antonína Dvořáka, Mahlerovy a Brahmsovy symfonie, Bachovy Goldbergovské variace, hned dvě méně známe Stabat Mater a třeba i píseň v podání Simoniny oblíbené Elly Fitzgerald. A jak se svěřila na závěr pořadu, nečekala, jak těžké bude vybrat hudbu do tohoto pořadu. „Napřed jsem Ti nevěřila, když si mě varovala, že to není jednoduché“ směje se: „A nakonec jsem měla celý tento velký stůl plný cédéček a potřebovala jsem ještě nějaký čas navíc. Ale vybrala jsem hudbu tak, aby posluchači měli možnost nahlédnout do mého nitra.“
Simona Šaturová nepochází z hudební rodiny. O to víc s láskou vzpomíná na svoji maminku, která vedla ji i její sestru k hudbě, aniž by sama na něco hrála. U Šaturových se tak záhy ozývaly jedny a posléze dvoje housle. Napřed začala hrát její sestra, která u nástroje zůstala, později Simona, která ovšem smyčec vyměnila za hlas. Úspěchy se záhy začaly dostavovat a trvají dodnes. „Snažím se o hlas pečovat, nedělat nepředložené kroky a nechtít nemožnosti,“ dodává s úsměvem, když se jí ptám na její hlasový vývoj. „Jenůfku nebo Káťu si bohužel nikdy nezazpívám, můj hlas zůstal spíš lyrický, pohyblivý, koloraturní. Změna k mladodramatickému nebo dramatickému sopránu u mě nenastala, ale jsem za to vlastně ráda,“ dodává s úsměvem. Stala se tak vyhledávanou interpretkou mozartovských postav a repertoáru italského belcanta, stejně jako renomovanou koncertní pěvkyní.
Je držitelkou ceny Thálie 2001 za roli Giulietty v Belliniho opeře Kapuleti a Montekové, kterou nastudovala v plzeňské opeře, a Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající pěvecké výkony.
