Aida z newyorské Metropolitní opery
Aida Giuseppe Verdiho (1813-1901) patří už více než jeden a půl století k nejatraktivnějším operním titulům. Na pozadí velkolepých scén odehrávajících se ve starověkém Egyptě se odvíjí milostný příběh etiopské princezny Aidy, která je otrokyní na egyptském dvoře a vojenského velitele, Egypťana Radamese. Vnitřní boj obou mezi zakázanou láskou a smyslem pro vlasteneckou loajalitu a povinnost komplikují intriky spřádané rivalkou Aidy, princeznou Amneris.
Otevřením Suezského průplavu 17. listopadu 1869 se završil jeden z historicky největších technických počinů své doby. Posílilo to nejen politické a hospodářské pozice Egypta, ale vyvolalo i ambice, aby se jeho hlavní město kulturně vyrovnalo světovým metropolím. Egyptský panovník – khediv Isma'il Pasha (1830-1895) nechal postavit v Káhiře reprezentativní dvorní divadlo podle návrhu italského architekta Pietra Avoscaniho, které bylo slavnostně otevřeno Verdiho operou Rigoletto. Isma'il Pasha se rozhodl objednat pro divadlo také původní „národní operu“ na námět z egyptské historie. Nabízel se starověký příběh etiopské otrokyně Aidy a egyptského vojevůdce, který zpracoval francouzský egyptolog ve službách khediva Edouard Mariette a ředitel Komické Opery v Paříži Camille du Locle z něho vytvořil francouzský scénář v próze.
Pro hudební ztvárnění byli zvažováni přední skladatelé té doby - mezi vytipovanými autory byli Richard Wagner, Charles Gounod a Giuseppe Verdi, jehož Rigoletto slavil mimořádný úspěch při otevření káhirské dvorní opery. Verdi byl pak definitivní volbou a 2. června 1870 potvrdil, že přijímá objednávku na vytvoření nové opery, která měla být uvedena v Káhiře v následující zimní sezóně.
Verdi se dal rychle do práce, bohatý příběh jej lákal pro fascinující exoticko archaické prostředí, drama osudové lásky a také téma války a povinnosti k vlasti – to vše bylo příslibem pro divadelně působivé ztvárnění. Ačkoli nebyl příznivcem cestování a vůbec ne cest po moři, Verdi Egypt v souvislosti s prací na Aidě navštívil, aby vstřebal autentické dojmy z exotického prostředí. Libreto zpracoval podle podrobných dispozic a za úzké spolupráce skladatele Antonio Ghislanzoni (1824-1893).
Verdimu se podařila obdivuhodná syntéza typu pompézní velké opery, který reprezentují velkoryse koncipované sborové scény, s dramatickou životností vyjadřující individuální lidské příběhy plné vášnivých emocí i jemných citových hnutí. Příprava inscenace, která měla mít premiéru v lednu 1871 se ale zkomplikovala prusko - francouzskou válkou, protože dekorace a kostýmy pro exkluzivní výpravu byly zhotovovány v obležené Paříži a nemohly být včas převezeny. Verdi tak využil čas k revizi libreta a partitury.
Slavnostní premiéra Aidy se uskutečnila v Káhiře 24. prosince 1871, dirigentem byl Giovanni Bottesini. Sborové scény se odehrály za účasti místních spoluúčinkujících a tak působily velice přesvědčivě. Slavný triumfální pochod hrál band egyptské armády – je určen pro speciální dlouhé trubky nazývané "aidovky", které nechal Verdi speciálně zhotovit v Miláně. Opera se setkala s nadšeným přijetím, stejně jako v únoru 1872 při své italské premiéře v milánské La Scale, kde byla představitelkou titulní role česká sopranistka Tereza Stolzová, prominentní interpretka postav Verdiho oper.
V záznamu představení v Metropolitní opeře v New Yorku 25.ledna t.r. zpívají:
Angel Blue (Aida), Piotr Beczała (Radames), Judit Kutasi (Amneris) , Quinn Kelsey (Amonasro), Morris Robinson (Ramfis), Harold Wilson (Egyptský král), Amanda Batista (Kněžka) a Yongzhao Yu (Posel)
Sbor a orchestr Metropolitní opery řídí Yannick Nézet-Séguin
Vysíláme v pravidelném operním čase v neděli 2. února v 16:00 a pak zde online.