Antonín Dvořák: Armida

Dvořák ocitl se tu v oblasti zcela nové, opustiv půdu slovanskou, na které vybujely nejkrásnější květy jeho umění, zůstal však cele svůj, a zvláště v lyrických a sborových místech uložil svoje nejcennější klenoty. Armida vcelku komponována je v modernějším duchu, jaký zavládl v posledních jeho operách. Opírá se místy o příznačné motivy, ale neodpírá také číslům uzavřeným, ve kterých skladateli dýše se nejvolněji. Melodie zůstává v ní stále největším a nejúčinnějším činitelem, často i na úkor výrazu dramatického, který ve všech operách Dvořákových ustupuje do pozadí. V ohledu instrumentačním předčí snad Armida všecky jeho dosavadní práce svojí barvitostí a jiskřivostí.
časopis Dalibor, 1904

V 90. letech 19. století se Antonín Dvořák vedle velkých úspěchů a stále vzestupné slávy na poli symfonické, kantátové a oratorní tvorby, dočkal i úspěchů na operních jevištích. V letech 1889-1901 postupně vytvořil své tři nejslavnější opery, Jakobín, Čert a Káča a Rusalka, které patří k divadelním trvalkám. Po mimořádném úspěchu Rusalky v roce 1901 chtěl Dvořák pokračovat v kompozici další opery, ale dlouho však nemohl najít vhodný námět. Dokonce se vrátil ke svým náčrtům, kterými se zabýval již dříve mimo jiné i ke kdysi zamýšlené opeře na námět z české mytologie Vlasty skon na libreto Karla Pippicha (tento námět v téže době nakonec zhudebnil mladý začínající skladatel Otakar Ostrčil). V únoru roku 1902 se Dvořák setkal s básníkem Jaroslavem Vrchlickým, který mu nabídl ke zhudebnění své libreto k opeře Armida, jejíž děj vychází z několika epizod renesančního literárního eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém. Po určitém váhání, ale s vědomím toho, že se světovým námětem by mohl více prorazit na evropské operní scéně, Dvořák nabídku přijal a na jaře 1902 začal se zhudebňováním Vrchlického textu. O rok a půl později byla Armida dokončena a v březnu 1904 uvedena v Národním divadle v Praze.

Námětem opery je příběh hudebně zpracovaný již mnohokrát před Dvořákem: Lullym, Händelem, Salierim, Gluckem, Sacchinim, Myslivečkem, Haydnem, Cherubinin, Rossinim a mnoha dalšími. Základem děje je epizoda z rozsáhlého eposu italského renesančního básníka Torquata Tassa (1544-1595) La Gerusalemme liberata / Osvobozený Jeruzalém, z roku 1580, který s literární volností líčí události první křížové výpravy. Armida je v Tassově eposu kouzelnice, jejímž předobrazem byla básníkovi postava z řecké mytologie, mocná čarodějka Kirké. Ve druhé polovině 80. let 19. století se začal Tassovým eposem intenzivně zabývat Jaroslav Vrchlický. Práce nad překladem Osvobozeného Jeruzaléma – mimochodem: dodnes jediný úplný český překlad – jej přivedla na myšlenku vytvořit na stejný námět i operní libreto. Nesledoval však v něm přesně Tassovu předlohu, ta mu posloužila spíše jen jako základní inspirace pro vlastní pojetí příběhu. Jádrem Vrchlického zpracování příběhu je vášnivý milostný vztah mezi Armidou, dcerou damašského krále Hydraota, a rytířem křížové výpravy Rinaldem, z nichž každý stojí na jiném břehu dvou znepřátelených táborů, dvou různých náboženství.

Opera Antonína Dvořáka Armida bude na stanici Český rozhlas D-dur uvedena z nahrávky-záznamu z koncertního provedení z roku 1995 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v nastudování dirigenta Gerda Albrechta.