Hugo Wolf - Der Corregidor

Životní příběh rakouského hudebního skladatele neskýtá klasicky uspořádaný  obraz nadaného umělce. Spíše se k němu hodí představa romanticky rozervaného mladého muže v nekonečném tvůrčím zápasu. Hugo Wolf se na své cestě za vzděláním a kariérou potýkal s autoritami, vrstevníky i běžnou profesionální praxí. Brzy poté, co nastoupil na střední školu ve Štýrském Hradci, byl vyloučen, z další byl propuštěn pro nechuť k latině a po neshodách s profesorem, který se nelichotivě vyjádřil o jeho „zatracené hudbě“. Poté byl přijat na konzervatoře ve Vídni. Tam se setkal i s Gustavem Mahlerem, ale přes společné zážitky se srdečnými přáteli spíše nestali. Mahler se sarkasticky vyjádřil o jeho písních a v době kdy byl ředitelem Dvorní opery, odmítl jeho operu Der Corregidor. Později ji přeci jen uvedl, ale se svými úpravami, ale to už byl Wolf po smrti.

Po dvou letech Wolf konzervatoř opustil a neúspěšně sepustil se do vyučování hudby. S přispěním přítele, skladatele Adalberta von Goldschmida, se stal druhým kapelníkem v Salcburku, ale dlouho tam nevydržel. Nepohodl se s nadřízenými, píše se ale také, že „neměl ani temperament, ani dirigentskou techniku, ani náklonnost k rozhodně newagnerovskému repertoáru“. Wolf byl příznivcem Wagnera, osobně se s ním setkal a dostalo se mu od něho povzbuzení. Jeho smrt v roce 1883 doprovodil elegií ve formě písně Zur Ruh, zur Ruh. Přesto měl na jeho význam zdravý názor, neboť prohlásil: „že budoucnost opery nemůže spočívat v pokračování dramatizované filozofie vykoupení ve Wagnerově stopě.“

Po návratu ze Salcburku se Wolf rozhodl věnovat se hudební kritice. Jeho nemilosrdné odsudky mu  nadělaly hodně nepřátel. Vážený dirigent Hans Richter dirigoval Vídeňské filharmoniky na premiéře Wolfovy symfonické básně Penthesilea, která se dočkala posměchu. A o autorovi se vyjádřil jako o „muži, který se odvážil kritizovat Mistra Brahmse“. Wolfovi se totiž dostalo u Brahmse, známého objevitele a podporovatele talentů, pedagogicky nudného přijetí, když mu přinesl ukázat své písně. Mistr mu jen doporučil, aby se zdokonalil v kontrapunktu, aniž by si všiml Wolfova udivujícího talentu.

Po letech neúspěchů, jeho Smyčcový kvartet d moll dokončený roku 1884 neuznal Rosé Quartet ani hodna pohledu, přišel obrat vydáním jeho písní v roce 1888. Po písních na básně Eduarda Mörika napsal písně na slova  Eichendorffa a Goetha. Pak začal psát Španělský zpěvník, Italský zpěvník a nakonec Písně na Michelangela. Tehdy se posílený Hugo Wolf svěřil k příteli Oskaru Grohovi se svou touhou pustit se do opery. V roce 1890 se začal zabývat Shakespearovou Bouří, ale básník Detlev von Liliencron mu odmítl napsat libreto. Jeden z přátel mu poradil, že vhodným námětem by mohl být Budha, ale to už Wolf věděl co hledá. 

V únoru 1892, po recitálu Wolfových písní v Berlíně, poradil skladateli Richard Genée, znalec operetních libret, aby se podívala na povídku El Niňo de la Bola (Chlapec s míčem) v německém překladu „Manuel Venegas“ od španělského spisovatele Pedra Antonia de Alarcón. Zatím s toho nic nebylo, ale andaluský spisovatel se tehdy stal známým povídce Corregidor a mlynářka“, která je známá spíše pod názvem Třírohý klobouk. V roce 1887 s objevila i v německém překladu paní Rosy Mayreder.  Přátelé se přičinili o vznik libreta, které Wolf nejprve příkře odmítl, jak bylo v jeho povaze, ale brzy obrátil a jeho nechuť se změnila v nadšení. Tak vznikla opera Der Corregidor, která měla premiéru v Mannheimu 7. července 1896 vedením Huga Röhra