Engelbert Humperdinck: Královské děti
Romantickou pohádkovou operu vysíláme na D-dur v neděli 30. března v 16:00.
Německý romantický skladatel Englbert Humperdinck (1. září 1854 Siegburg - 27. září 1921 Neustrelitz) byl osudem zaveden do světa dvou kreativních vášní. První z nich byla pohádka. Druhou se mu stal gesamtkunstverk Richarda Wagnera, který přirozeně generoval únik z vlivu globálně panujícího hudebního slohu. Pohádkám uniknout nemohl, doprovázely ho od dětství až po poslední betlémskou melodramatickou hru Chlapečkův vánoční sen - Bübchens Weihnachtstraum. A téma stále oživovala tradice psát pro děti divadelní hry, které se provozovaly na rodinných oslavách. Dbala o to také Humperdinckova nejmladší sestra Adelheid, milovnice folklóru, které si v pohádkách libovala i se svým pozdějším manželem doktorem Hermannem Wettem. V roce 1888 napsala libreto k Engelbertově singspielu či písňové hře Sněhurka. Následovala pohádka o Jeníčkovi a Mařence, nejprve jako hra s písněmi, zpěvohra a nakonec pohádková opera. A pak mu Adelheid předložila libreto ke hře se zpěvy Sedm koziček. Popularity Humperdincka, jako autora hudby k pohádkám, využila básnířka a spisovatelka dětských knih Elisabeth Ebelingová, která mu poslala libreto k Šípkové Růžence.
Šípková Růženka si ale musela počkat, protože skladatel už byl v zajetí námětu na operu od jiné autorky. V prosinci roku 1894 ho požádal Heinrich Porges, jeden z jeho přátel a jeden z asistentů Richarda Wagnera o zhudebnění pohádky Královské děti, kterou napsala jeho dcera Elsa. Tento česko-rakouský sbormistr a hudební kritik narozený v Praze v zámožné židovské rodině, byl jedním z Wagnerových nejvěrnějších spolupracovníků. Pořídil dokumentaci k mnoha jeho scénickým pracím a napsal také úvodní texty k operám Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští a Lohengrin. Jeho dcera Elsa, provdaná za novináře Maxe Bernsteina, přijímala v rodinném hudebním a literárním salonu mnoho významných osobností. Byli mezi nimi i Gerhart Hauptmann, jehož syn se oženil s Bernsteinovou dcerou Evou, dále Mahler, Rilke, Hofmanstahl a také Humperdinck.
Elsa vystupovala v literárním světě pod přezdívkou Ernst Rosmer, což bylo ovšem všeobecně známo. Přála si, aby byl text dekorován hudbou s písněmi a tanci aby na tomto pozadí mohly vystupovat postavy pohádky. Humperdinck, tehdy už na cestě úniku z wagnerovského konceptu, pojal celou hru do hudebně vázaného melodramatu, který v tehdejších divadelních konvencích neměl obdoby. Melodrama Královské děti mělo premiéru 23. ledna 1897 v Mnichově a způsobilo živý rozruch.
V době, Arnold Schönberg na své pozdější Písně z Gurre, ještě snad ani nepomýšlel, vypracoval Humperdinck svou podobu zápisu řeči s pomocí melodické linie mluveného jazyka, která by nesvazovala řečníka, ale nebyla zároveň zpěvem. Tato forma projevu – mluvený hlas, Sprechstimme - je vystavěna z klasického recitativu, provozovaném obvyklou civilní řečí v tempu, rytmu, artikulaci a výrazu. Elsa Bernstein-Porges tak vyprovokovala Humperdinckův průkopnický úspěch, který se ale na scéně neudržel. Autorka nakonec přeci jen souhlasila s formou opery a tak měla pohádková opera Královské děti premiéru 28. prosince 1910 v Metropolitní opeře v New Yorku.
Libretistka pohádkové opery Královské děti, Elsa Bernstein - Porges, se musela vzdát divadelní kariéra kvůli oční chorobě a stala se tedy literátkou. Sláva jejího kulturního salonu v Mnichově vzala za své za nacismu. Nevyužila mise Winifred Wagnerové, která ji vymohla v roce 1941 výjezdní vízum do Spojených států, protože odmítla opustit svou sestrou Gabriele, rovněž téměř nevidomou. Obě byly internovány v Dachau, ale poté co byla Elsa poznána jako autorka libreta k opeře Královské děti, byla převezeny do Terezína. Gabriele tam zahynula, Elsa zemřela ve věku 82 let v roce 1949 v Hamburgu-Eimsbüttelu. Zanechala zprávu o svém uvěznění, která byla nalezena padesát let po její smrti a vydána pod názvem Život jako drama - Das Leben als Drama. Erinnerungen an Theresienstadt.
