Bohéma z Metropolitní opery on line

Nejsem stvořený pro heroická gesta. Mám rád malé věci a mohu a chci zhudebňovat jen prosté příběhy, které jsou pravdivé, vášnivé a lidské, zasahující srdce.

To jsou slova Giacoma Pucciniho (1858-1924), velkého následovníka Giuseppa Verdiho a nejvýznamnějšího reprezentanta italského verismu.

Puccini pocházel z početné hudebnické rodiny, už v dětském věku byl zdatným varhaníkem, na milánské konzervatoři byl žákem Amilcare Ponchielliho. Je autorem celkem dvanácti hudebně dramatických děl. První Le Villi vznikla ve skladatelových 26 letech, o pět let později pak dnes zapomenutý Edgar. V období 1890-92 píše Puccini svou Manon Lescaut, ve které je už patrný skladatelův osobitý styl. Tímto titulem vstoupil do velice konkureční situace – operu na stejný námět napsal i jeho francouzský současník Jules Massenet.

Premiéra Pucciniho Manon Lescaut  se konala 1. února 1893 v Teatro Regio v Turinu a byla mimořádným  úspěchem, který zcela naplnil očekávání nakladatele Ricordiho a Puccinimu poskytl existenční jistotu, která mu dovolila  věnovat se následně jen hudební tvorbě. Pro svou další operu La Bohème  našel Puccini námět, který mu až nápadně připomínal jeho studentské roky v Miláně.  Jeho autorem je francouzský romantický literát Henri Murger (1822-1861), jehož  příběhy ze života pařížských umělců  Scènes de la vie de bohème publikoval pařížský kulturní deník Le Corsaire v letech 1847/48 a počátkem padesátých  let vyšly knižně. Pucciniho na námět upozornil jeho v té době ještě úspěšnější kolega Ruggero Leoncavallo (1857-1919), který  se sice začal látkou zabývat, ale pak na zkomponování rezignoval z důvodu svého zaneprázdnění jinými kompozicemi. Puccini sice hned zájem neprojevil, nicméně tip měl stále na paměti. Když se oba skladatelé opět setkali v březnu 1895 v jedné milánské kavárně, zjistili, že na zhudebnění působivého příběhu mladých umělců z pařížského Montmartru pracují oba. Přátelské vztahy tím skončily, ale nikoli práce na opeře.

La Boheme|foto:Curtis Brown, Met opera

Puccini zvolil za své spolupracovníky libretisty Giuseppe Giacosu (1847-1906) a Luigi Illicu (1857-1919) a kompoziční práci se věnoval v Torre del Lago blízko Viareggia,  kde bydlel až do konce života v domě, který je dnes  skladatelovým muzeem. Původní premiéra opery La Bohème se konala 1. února 1896 v Teatro Regio v Turínu, dirigentem byl legendární Arturo Toscanini. Úspěch, který tam měla Manon Lescaut, se ale neopakoval, ohlas v tisku byl zdrženlivý. Teprve inscenace v Palermu o dva měsíce později byla jednoznačně úspěšná a přispěla k následnému šíření díla mimo Itálii. Bohéma se stala průlomovým dílem, které potvrdilo Pucciniho mistrovství. Zaujal pozici prvního italského skladatele a jeho díla se rychle prosadila i na jeviště evropských operních domů.

Vysíláme záznam představení v newyorské Metropolitní opeře 13. ledna 2024.

V nadčasové inscenaci proslulého režiséra Franca Zefirelliho zpívají: Elena Stikhina (Mimi),  Kristina Mikhitaryan (Musetta), Stephen Costello (Rudolf), Adam Plachetka  (Marcel), Krzysztof Bączyk (Collin), Rodion Pogossov (Schaunard), Donald Maxwell (Benoît / Alcindor), Ned Hanlon (Důstojník), Jonathan Scott (Seržant), Gregory Warren (Parpignol).

Spoluúčinkuje Sbor Metropolitní opery, sbormistr Donald Palumbo.

Hraje Orchestr Metropolitní opery, řídí Marco Armiliato

Po odvysílání 30 dní k on line poslechu.