Mezi vírou a láskou – příběh středověkého mnicha jako operní drama

Se jménem německého romantického skladatele Johanna Josepha Aberta (1832-1915) se nejčastěji můžeme setkat v hudebních slovnících či muzikologických statích, s jeho hudbou velice ojediněle; přesto ve své době, konce 19. století, patřily jeho opery k divácky velmi přitažlivým a na německých jevištích k často uváděným. Velká pětiaktová opera Ekkehard vznikla na sklonku 70. let 19. století; libreto podle stejnojmenného románu Josepha Victora von Scheffela – vyprávějící středověký příběh o mnichu ze Sankt Gallenu – napsali Adolf Kröner, Wilhelm Hertz a Carl Hecker. Premiéra opery se uskutečnila v říjnu 1878 v Královské dvorní opeře v Berlíně, u obecenstva měla úspěch a po nějaký čas se objevovala i na dalších německých divadelních scénách.

Johann Joseph Abert se narodil se 20. září 1832 v Kochovicích na Litoměřicku, v německé rodině zednického mistra a amatérského hudebníka; ve 14 letech byl přijat na pražskou konzervatoř, kde vystudoval hru na kontrabas a skladbu u Jana Bedřicha Kittla.

V roce 1853 přijal coby hráč na kontrabas angažmá ve dvorním orchestru ve Stuttgartu, kde také o pět let později měla úspěšnou premiéru jeho první opera námět z doby nejstarších Přemyslovců, Anna von Landskron. V této době se Abert oženil s Amalií Wilhelminou Marquardtovou, dcerou stuttgartského hoteliéra; jejich syn Hermann Abert (1871-1927) se stal významným německým muzikologem a mozartovským badatelem. V 60. letech podnikl Johann Joseph Abert studijní cestu do Paříže, kde se inspiroval výpravným divadlem velké francouzské opery, zejména pak Meyerbeerovými operami s historickými náměty, které ovlivnily jeho operní tvorbu.

Po návratu do Německa byl Abert roku 1867 jmenován württemberským prvním dvorním kapelníkem a tento post zastával až do roku 1888, kdy byl ze zdravotních důvodů penzionován; v dalších letech žil v soukromí ve Stuttgartu, kde také roku 1915 ve 82 letech zemřel. Ačkoliv Abert odešel z Čech do Stuttgartu coby 21letý, tak s Prahou a pražským hudebním životem udržoval po celý život trvalé spojení: jeho skladby se hrály koncertně, pražský hudební časopis Dalibor šířil opisy a úpravy jeho skladeb; v prosinci 1864 na koncertě Umělecké besedy dirigoval Bedřich Smetana Abertovu rozsáhlou programní symfonii Columbus. Celá opera Ekkehard v Praze nikdy nezazněla, pouze v květnu 1883 z ní bylo na koncertě na Žofínském ostrově provedeno několik ukázek.

 bertova opera Ekkehard měla premiéru 11. října 1878 v Královské dvorní opeře v Berlíně, a ačkoliv u obecenstva si dílo získalo sympatie, hudební kritika byla zdrženlivější. Recenzent listu Berliner Musikzeitung, Ferdinand Gumbert, po premiéře napsal: "Pan Abert, kapelník stuttgartského Dvorního divadla […] je rozhodně zdatný hudebník, jenž zejména s orchestrem zachází talentovaně a s jistotou; umí právě tak vytvořit celkový krásný zvukový účinek, jako charakteristické kombinace jednotlivých nástrojů. Méně doma se jeví pan Abert ve vokální oblasti; ačkoli se velmi snažil – a jistě to nebudeme kárat – napsat hudbu, jaká by se měla líbit nepříliš přísně uvažujícímu publiku, schází mu k tomu přece jen osobitost melodické složky. Naše publikum se chová při operních premiérách novinek laskavě, a tak také tentokrát tleskalo všude, kde to jen bylo možné. Zda se Ekkehard udrží na repertoáru, ukáží reprízy…“ uzavřel recenzent listu listu Berliner Musikzeitung svoji kritiku.

Dlužno dodat, že Abertova opera Ekkehard se na německých jevištích udržela až do konce 19. století a obecenstvem byla vždy příznivě přijata. Jako jeden z mála německých autorů této doby se Abert ve svých dílech vyhnul vlivu oper Richarda Wagnera a jeho estetice tzv. gesamtkunstwerku. Přestože se Abertovy opery pravidelně a s diváckým ohlasem uváděly na německých divadelních scénách, tak po roce 1900, s nástupem nových hudebně-esteticko-dramatických požadavků se záhy vytratily z operního provozu.

Novodobá nahrávka Abertovy opery Ekkehard, která zazní na stanici Český rozhlas D-dur, je záznamem z koncertního provedení ze 4. října 1998 v Bad Urachu, který na kompaktních discích následně vydalo rakouské vydavatelství Capriccio.