Carmen z newyorské Metropolitní opery
Carmen patří trvale mezi trojici nejčastěji inscenovaných a divácky nejúspěšnějších operních titulů. Je dílem šestatřicetiletého George Bizeta, kterému zajistila nehynoucí slávu. Na D-dur 4. února a pak měsíc online.
Bizet je spojován především se žánrem opery – napsal více než dvě desítky titulů, na repertoáru se ale udrželo jen nemnoho z nich - Lovci perel (1863), Džamilé (1871) a hlavně poslední Carmen (1875). Ta vznikla na objednávku, kterou se skladatelem po premiéře jeho opery Džamilé uzavřel ředitel pařížské Komické opery Camille du Loclé v létě 1872.
Bizet dostal současně doporučení na libretisty – osvědčené francouzské literáty a autory libret Offenbachových úspěšných operet Henri Meilhaca (1831-1897) a Ludovica Halévyho (1834-1908). Ti nabídli Bizetovi několik námětových tipů – Byla mezi nimi i novela Carmen úspěšného francouzského spisovatele Prospera Mérimée (1803-1870) – Bizetova o generaci staršího současníka. Ta jako možný námět Bizeta zaujala, ostatně byla i čtenářsky úspěšná – vyšla poprvé už roku 1845 v pařížském časopise La Revue de Deux Mondes.
Inspirací pro vznik novely byly Mériméeovy dvě cesty po Španělsku, během nichž se seznámil s reálným příběhem, který přetvořil v romanticko-realistický příběh. Navzdory názvu není její hlavní postavou Carmen, ale José, který pro pošetilou vášeň k divoké cikánce dezertoval z vojny, stal se pašerákem, banditou a vrahem. V literární verzi vypráví svůj osud ve vězení před popravou autorovi novely.
Libretisté Meilhac a Halévy příběh zestručnili a neomylně zvolili divadelně účinné situace, případně je dotvořili ve smyslu jevištní působivosti. Carmen se stala v jejich zpracování ústřední postavou – jejím protipólem je nově vytvořená postava Micaëly, vesnické dívky, symbolu čistoty a oddanosti. Podobně protipólem Dona José se stal Escamillo – který byl v původní novele epizodní postavou jako pikador Lukas. Zatímco v Meriméeově příběhu končí Carmen rukou svého vraha Dona José na osamělém místě v lese. Dvojice libretistů vytvořila skvělé a působivé operní finále – s kontrastem prostředí elegantně slavnostní koridy provázené davovým nadšením a vyhroceného konfliktu mezi Donem José a Carmen s fatálním vyústěním příběhu. Bizet spojil ve své hudbě mistrně španělské motivy s francouzským šarmem a operní repertoár obohatil o několik nesmrtelných árií.
Situacve kolem premiéry budoucí světové slávě ale nenasvědčovala. Zkoušky, které začaly v pařížské Opéra Comique na podzim 1874, byly provázeny řadou problémů. Orchestr prohlásil partituru za nehratelnou, nesrovnalosti byly mezi zpěváky a režií, navíc interpreti žádali po Bizetovi nejrůznější úpravy. Po nezvykle dlouhých pěti měsících zkoušek dospěla inscenace Carmen ke své premiéře 3. března 1875. Publikem i odbornou veřejností byla přijata zdrženlivě. Nebyl pochopen novátorský počin tvůrců, kteří podle názoru řady odborníků anticipovali styl pozdějšího verismu. Obecenstvu vadil námět prezentující střet rozdílných světů – spořádaného, konvencím a pravidlům podřízeného prostředí Josého a Micaëly a na druhé straně světa cikánů a pašeráků žijících ze dne na den, ovládaného okamžitými impulzy, bez respektu ke konvencím a zákonům.
O Bizetově nové opeře se v Paříži hodně diskutovalo a Carmen se nakonec dočkala téměř čtyř desítek repríz. Publikum ale chodilo spíše ze zvědavosti na skandální dílo a inscenaci. Krátce po premiéře nabídl Bizetovi nový ředitel vídeňské dvorní opery Franz von Jauner uvedení Carmen v hlavním městě rakouské monarchie. Požadoval ale několik úprav – do 4. jednání měl být přidán balet a dialogy měly být změněny v recitativy. Bizet souhlasil a začátkem května byla podepsána smlouva. Koncem měsíce však Bizet onemocněl a 3. června 1875 ve věku 38 let náhle zemřel. Úprav pro vídeňské uvedení se ujal Bizetův přítel Ernest Giró, který přepracoval zkrácené texty dialogů na recitativy. Vídeňské představení 23. října 1875 bylo obrovským úspěchem a znamenalo začátek trvalé přítomnosti Carmen na světových operních jevištích.
V záznamu představení v Metropolitní opeře v New Yorku 27. ledna 2024 zpívají: Aigul Akhmetshina (Carmen), Piotr Beczała ( Don José), Angel Blue (Micaëla), Kyle Ketelsen (Escamillo), Sydney Mancasola (Frasquita), Briana Hunter (Mercédès). Frederick Ballentine ( Remendado), Michael Adams (Dancaïre), Benjamin Taylor (Moralès) a Wei Wu (Zuniga). Spoluúčinkuje Sbor Metropolitní opery, sbormistr Donald Palumbo. Hraje Orchestr Metropolitní opery, řídí Daniele Rustioni.
Vysíláme 4. února a pak měsíc k dispozici online zde.
