César Franck, Belgičan v Paříži

César Franck, ročník 1822, má 10. prosince narozeniny. Vybíráme proto jeho hudbu i hudbu současníků, žáků a následovníků. Přes třicet let varhaník v novogotickém pařížském kostele sv. Klotyldy, dvě desetiletí profesor varhanní hry a improvizace na konzervatoři, kde k jeho žákům patřili Vincent d'Indy, Ernest Chausson, Louis Vierne, Henri Duparc, Paul Dukas nebo Eugène Ysaÿe. Ale také autor skvělé varhanní hudby… Ani kompoziční dílo v dalších hudebních oblastech však zdaleka není bezvýznamné. Přesto je pravda, že plného uznání jako skladateli se Franckovi dostalo teprve na sklonku života, přičemž i jeho pozdní Symfonie d moll při premiéře vzbudila vcelku chladné reakce, asi i proto, jak hodně se v ní střetává francouzské a německé dědictví... Ale přispíval k nevelkému uznání i sám: většinu života strávil v pochybnostech o vlastním nadání a současně dráždil konzervativnější kolegy tím, že uplatňoval vůči studentům moderní přístup: každého nechal, aby se svobodně vyjadřoval podle své přirozenosti. Navíc byl původem Belgičan – pocházel z valonského Liége, neboli Lutychu. A to nebyla v Paříži žádná výhoda. Spíše naopak.

Franckovým kritikem a odpůrcem byl za jeho života – i později – Camille Saint-Saëns, vzdělaný kosmopolita, rezervovaný a přezíravý, veřejně se vyjadřující k uměleckým, estetickým i politickým otázkám. Franck byl naopak známý vstřícným chováním a veřejným debatám se vyhýbal. Jeho současníci ho charakterizovali jako člověka s maximální pokorou, prostotou, úctou a pracovitostí.

V Paříži žil César Franck od třinácti. Než se dostal na konzervatoř, učil se soukromě u Antonína Rejchy… A kde dnes na něj hledat památky? Od roku 1851 byl varhaníkem v kostele Saint-Jean-Saint-François, kde varhany navrhl slavný francouzský varhanář Aristide Cavaillé-Coll, a v roce 1858 byl jmenován sbormistrem v nově postavené bazilice sv. Klotyldy, kde inauguroval další velkolepý nástroj z dílny Cavaillé-Coll. O rok později se tam stal prvním varhaníkem. Nějakou dobu žil v rue Blanche v čísle 45, severně od Opery a od kostela Nejsvětější Trojice. Od roku 1865 bydlel pak v čísle 95 na bulvár Saint-Michel, důležité tepně procházející severojižním směrem, v ulici tvořící východní hranici Lucemburské zahrady. Byla to jeho adresa až do smrti v listopadu 1890, jak to na domě také připomíná pamětní deska.

ČRo D-dur, 10. a 11. 12. 2022, 08:00-12:00, s reprízou o půlnoci