Moderna podle Pierra Bouleze
Dirigentský svět jubilanta Pierra Bouleze. O víkendu 22. a 23. března 8:00-12:00.
Hudební svět letos připomíná 100. výročí narození Pierra Bouleze (26. 3. 1925 – 5. 1. 2016) a my se připojujeme. Tento skladatel a dirigent vystupoval jako radikální avantgardista a stoupenec moderny, kterou reprezentovala atonalita a přísně racionální hudební konstrukce. Vedle toho se ale velmi proslavil jako dirigent „klasické moderny“. Nejvýraznějším příkladem je působení na půdě opery: ve svém nejcitovanějším rozhovoru prohlásil, že by měšťácké operní domy bylo potřeba vyhodit do povětří – ale pak byl rád za pozvání do Bayreuthu, kde dirigoval Prsten Nibelungův, dnes často označovaný jako Prsten století. A když nejvýznamnější světové vydavatelství klasické hudby vydává souborně jeho nahrávky, je to 88 kompaktních disků s těmi nejlepšími orchestry. A právě do nich o víkendu sáhneme.
Pierre Boulez úzce spolupracoval s Clevelandským symfonickým orchestrem, se kterým vzorově natočil Stravinského. Dlouhá léta pracoval s Chicagským symfonickým orchestrem, se kterým natočil většinu děl Bély Bartóka. V 90. letech všechny překvapil, když začal nahrávat Mahlera. A ještě předtím natočil důležitá díla Debussyho a Ravela. V Evropě ho opakovaně zvali Berlínští a Vídeňští filharmonikové.
Pro všechny nahrávky je typický dokonalý zvuk a pozoruhodný analytický vhled do partitury. Boulez byl proslulý neuvěřitelně jemným sluchem, i ve velmi složitých strukturách přesně identifikoval každý tón a rytmický nedostatek. Jeho přístup je ovšem radikálně neromantický, závěrně očištěný od všech nánosů a emocí, nikde si nehraje s barvami, ale nechá jen čitelně rozeznít každou harmonickou strukturu. U Berlioze nebo Mahlera je to přístup až provokativní, u impresionismu se mu dá vyčítat nedostatek imaginace a jeho chladně analytická přesnost dovede být až dráždivá.
Hudební stopa, kterou jako dirigent Pierre Boulez zanechal, je neobyčejně zajímavá a rádi využijme příležitosti nabídnout v sobotu a v neděli 22. a 23. března dopoledne výběr jeho vrcholných nahrávek – nebude chybět Debussyho Moře, Stravinského Svěcení jara či Žalmová symfonie, ale ani Berliozova Fantastická a Mahlerova Devátá.
