Dirigent Leoš Svárovský o víkendu na D-dur

23. říjen 2017
Leoš Svárovský

Pro Leoše Svárovského jsou dny strávené v jeho domě na pražském Smíchově časem spočinutí, aby mohl regenerovat tělo i ducha pro své dirigentské aktivity, které ho někdy zavádějí od jeho oázy klidu hodně daleko.

Leoš Svárovský už čtvrtou sezónu působí jako šéfdirigent Symfonického orchestru v japonské Nagoyi, je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie a během roku absolvuje četná vystoupení na mnoha mezinárodních hudebních festivalech v tuzemsku i v zahraničí.

Měl jsem to štěstí, že jsem ještě zažil dva největší české dirigenty minulého tisíciletí – jednomu jsem asistoval a druhého jsem byl poslední žák.

Takto se Leoš Svárovský hlásí při výběru hudby pro víkendové vysílání stanice D-dur ke Zdeňku Košlerovi a Václavu Neumannovi.

Od klavíru k taktovce

Pochází z muzikantské rodiny. Původně studoval klavír, který později vyměnil za flétnu, nakonec zakotvil v dirigentské profesi. Jeho cesta vedla od dívčího Orchestra Puellarum Pragensis nejprve do světa opery, který má dodnes nesmírně rád. Začínal jako asistent šéfa Opery Národního divadla v Praze a dirigent Komorní opery Praha, v pražském Národním divadle působil několik let ve stálém angažmá jako šéfdirigent orchestru baletu ND a umělecký šéf Státní opery Praha, kde nastudoval mimo jiné Donizettiho Lucii di Lammermoor. Velké operní a oratorní projekty uvádí po celém světě, za své největší vzepětí v tomto ohledu pokládá nastudování Smetanovy Prodané nevěsty v Japonsku – s tokijským orchestrem a sborem a slovenskými sólisty. Je prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Emy Destinové v Českých Budějovicích, ke spolupráci ho zvou renomované orchestry.

Svarovsky 3

 

Hudbu prožívá Leoš Svárovský skrze osobní vztahy s interprety (Ramón Vargas, Carlos Aslvarez, SUMIJO, Noccila Martinuci, Pata Burčuladze), s nimiž spolupracuje, a má rád hlavně takovou, ve které lze nalézt odkaz na české reálie.

Zbožňuju českou hudbu.

„Zbožňuju českou hudbu,“ odpovídá na otázku, jaký je jeho vztah k Johannesu Brahmsovi, a okamžitě dodává:

„Počkejte, k Brahmsovi se hned dostanu! Jeho dílo obdivuji právě proto, že byl velkým přítelem a učitelem našeho Antonína Dvořáka!“ A podobně odkazuje pan dirigent na Dvořáka, i když hovoří o Wolfgangu Amadeovi Mozartovi – byl to přece Antonín Dvořák, kdo označil Mozarta za „sluníčko“. A ducha Mozartova odkazu má Leoš Svárovský možnost vnímat hodně zblízka: Bertramka je od jeho domu a útulné zahrady vzdušnou čarou pouhých asi 300 metrů.

Svarovsky4

 

Vysíláme na D-dur 28.10 a 29.10 8:00-12:00

Na víkendovou sobotu připadá státní svátek – 28. říjen – a tak Leoš Svárovský vybírá slavnostnější skladby včetně Smetanovy Mé vlasti, ale také třeba Janáčkova Tarase Bulby, u něhož si všímá dobové relativity zpracovávaného tématu. V neděli bude výběr pestřejší, několika skladbami připomeneme i flétnovou minulost hostitele – Bach, Paganini, Ibert, a budeme poslouchat hudbu orchestrální, operní i komorní, díla W. A. Mozarta, Clauda Debussyho, Gaetana Donizettiho, Alexandra Glazunova, Franze Schuberta, Ilji Hurníka, Modesta P. Musorgského...

Na zahradě

Jsem univerzální dirigent

To zdůrazňuje Leoš Svárovský ve chvíli, kdy čekáme, až nám chytrý stroj na kávu umele zrna a ve finále nabídne šálky voňavého moku. Pro Bratislavské hudobné slávnosti připravuje velký orchestrální projekt z hudeb k filmům Juraje Jukubiska a i z tohoto soudku okusíme.

Juraj Jakubisko připravuje film s názvem Slovanská epopej

00450143.jpeg

Filmový režisér Juraj Jakubisko chystá - po divácky úspěšné Bathory - další film s prozatímním názvem Slovanská epopej. V rozhovoru s Tomášem Pilátem významný československý filmař nejdříve přibližuje, co, mimo jiné, chce svým novým opusem říci.