Dopoledne s Bartókem

26. září 1945 zemřel v New Yorku Béla Bartók. Petr Veber připravil Bartókovské dopoledne na D-dur 19. a 20. září od 8:00 do 12:00.

V New Yorku na 57. ulici mezi 8. a 9. Avenue je na jednom domě k nalezení pamětní deska připomínající, že tam strávil poslední roky života Béla Bartók. Ze zfašizovaného Maďarska utekl do Ameriky se svou druhou ženou, pianistkou Dittou Pásztory, v roce 1940. Zemřel tam 26. září 1945. Bylo mu pouhých čtyřiašedesát let.

Víkendové vysílání stanice D-dur je vždy dopoledne věnováno návštěvě. U Bartóků nebudeme doslova, i když se v Budapešti dá zajít do muzea v domě, kde žil. Návštěva je tentokrát opravdu symbolická. Ale Bartókova hudba tvoří její velkou část. Ve výběru od ohlasů na folklór po Koncert pro orchestr, od ikonické klavírní skladby Allegro barbaro po 3. klavírní koncert, od opery Hrad knížete Modrovouse po Violový koncert, který dokončil jeho žák.

02293119.jpeg

Umělecký vývoj Bély Bartóka se ubíral cestou od novoromantických vzorů přes dotyk se symbolismem a expresionismem a přes silnou inspiraci v lidové hudbě až po osobitou syntézu novátorství a emocionality. Dobový kontext jeho tvorbě vytváří ve vysílání odkaz takových autorů, jak jsou Leoš Janáček nebo Gustav Mahler a v Americe Bohuslav Martinů či Leonard Bernstein. Ale našlo by se jich víc mezi vrstevníky… Třeba Vítězslav Novák… Na všechny se ani nemůže dostat.

Kolem roku 1905 se mladý Bartók začal intenzivně věnovat etnomuzikologii. Spolu se kolegou Zoltánem Kodálym se rozhodl na venkově zaznamenávat autentické folklórní projevy. Stal se v tomto oboru mezinárodně uznávanou autoritou. Jako ke skladateli k němu pozornost definitivně obrátilo až provedení jeho Taneční suity na pražském festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu Českou filharmonií a Václavem Talichem v roce 1925.

Když už je řeč o pamětních deskách, Bélu Bartóka připomínají i dvě v Bratislavě. Mramorová tabule s portrétním reliéfem upozorňuje, že v letech 1894 až 1908 žil ve Špitálské ulici č. 7. Je to za rohem od náměstí SNP, jezdí tam tramvaje a naproti starému domu je dnes velký obchodní dům. A v historickém centru v Klariské ulici č. 5 pískovcová deska připomíná, že tam v letech 1892 až 1899 studoval na Královském maďarském katolickém gymnáziu. Tehdy se město jmenovalo Pressburg, Pozsony a Prešporok, česky Prešpurk.

autor: Petr Veber

Více z pořadu