100 let Sira Nevilla Marrinera, dirigenta, který začínal v jazzové kapele

V pondělí patnáctého dubna vysílala britská společnost BBC přímý přenos slavnostního koncert Akademie sv. Martina v polích, kterým orchestr připomínal sté výroční narození svého zakladatele Sira Nevilla Marrinera. Místo koncertu je památné prvními vystoupeními souboru, který nese jméno právě tohoto londýnského kostela. Soubor řídil hostující španělský dirigent Jaime Martin, který svého času hrával u Marrinera na flétnu.  

Marriner pocházel z rodiny, kde se klasická hudba provozovala s amatérským nadšením. Na gymnáziu vstoupil do jazzové kapely Steva Raceho a jako student Královské hudební koleje vypomáhal za války v řadách Londýnského symfonického orchestru. Po válce krátce učil na Koleji v Etonu, poté na londýnské Královské hudební koleji a hrával v různých seskupeních, komorních orchestrech, Orchestru Philharmonia a Londýnském symfonickém orchestru. Bohatá koncertní činnost vyústila k volbě založení vlastního souboru, který by splňoval Marrinerovy představy a do kterého by se on a jeho společníci uchýlili před vůli dirigentů, pod kterými hrávali. Akademie se dala dohromady z podnětu jednoho ze skupiny hudebníků, která zkoušela v Marrinerově bytě. Cembalista John Churchill, který byl hudebním ředitelem v kostele sv. Martina v polích na Trafalgar Square, pozval své kolegy k vystoupení na koncertech v tomto chrámu. Stalo se to v roce 1958.

Akademie sv. Martina v polích vystupovala bez dirigenta, třebaže Marriner vystudoval dirigování u Pierra Monteuxe, až do doby, kdy rozšířila repertoár a přestoupila od barokní hudby ke klasicismu a romantismu. Marriner a hudebníci jeho Akademie provozovali barokní hudbu stylově, ale na na novodobé nástroje.

Pod tlakem hudebníků zaujatě studujících historii a preferujících dobové nástroje a rezignujících na vibrato Marrinerovi hráči opustili barokní hudbu, která tvořila jádlo jejich prvních významných úspěchů, a přešli k tvorbě Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta a Mendelssohna-Bartholdyho. A měli úspěch, neboť tento repertoár podle znalců hráli jako komorní hudbu v živém tempu a s přitažlivou dynamikou, která kontrastovala s praxí romanticky vytěžovaných frází.

Zvláštní uznání získal Marriner za koncertní provedení a nahrávky skladeb Wolfganga Amadea Mozarta. Rakouská hudební akademie mu udělila dvě Gemeinde Awards. A sem patří také kolosální úspěch v pořízení soundtracku k oscarovému filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Vznikl roku 1984 a je jednou z nejpopulárnějších nahrávek klasické hudby všech dob. Ta se umístila na vrcholu amerického žebříčku alb a soundtracku se prodalo přes 6 a půl miliónů kopií. Marriner k této události poznamenal:

V té době jsme byli tak bohatí, že jsme přemýšleli o vybudování vlastní koncertní síně a přestavbě staré elektrárny ve východním Londýně.

Marriner dirigoval i jiné komorní soubory a orchestry. Založil Komorní orchestr Los Angeles, byl hudebním ředitelem Orchestru v Minnesotě, hlavním dirigentem Stuttgartského rozhlasového symfonického orchestru, dirigoval Komorní orchestr New Yorku, Orchestr Gulbenkian, Izraelský komorní orchestr, Australský komorní orchestr, britskou Nothern Sinfonii nebo Vídeňskou filharmonii. S výjimkou let 1974 až 1980, kdy byla ředitelkou Iona Brownová, zůstal Marriner do roku 2011 hudebním ředitelem Akademie sv. Martina v polích. Poté převzal vedení Joshua Bell a Marriner byl jmenován doživotním presidentem Akademie sv. Martina v polích. 

Marrinerova poslední nahrávka byla dokončena jen pár dní před jeho smrtí a byl to Mozartův klavírní koncert č. 21 se sólistkou Yeol Eum Son. Nahrávku, která dále obsahuje Sonátu K330, Fantasii K 475 a Variace na Lison dormait K 264, vydala společnost Onyx v roce 2018.

Marriner byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla violoncellistka Diana Carbutt, se kterou se oženil v roce 1949. Měli dvě děti - Susie, spisovatelku a Andrewa, klarinetistu, který často spolupracoval s otcem a který je nyní hlavním klarinetistou v Londýnském symfonickém orchestru. První manželství bylo rozvedeno a jeho druhou manželkou byla Elizabeth Mary Sims, se kterou se oženil v roce 1957.

Houslista a dirigent Sir Nevil Marriner, jehož sté výročí narození  připadlo na 15. duben, byl jmenován komandérem Řádu britského impéria (CBE) v roce 1979, v roce 1985 byl jmenován rytířem bakalářem, roku 2015 obdržel od britské panovnice Alžběty II. Vyznamenání k narozeninám královny – byl jmenován členem Řádu společníků cti (CH). Neville Marriner byl také jmenován důstojníkem francouzského Řádu umění a literatury. Zemřel ve  spánku dne 2. října 2016 ve věku 92 let ve svém domě v Londýně.

Vysíláme na D-dur o víkendu 20. a 21. dubna 08:00-12:00 s reprízou po půlnoci