Hudba ke zpřítomnění času
Hudbu pro sobotní a nedělní dopoledne avízujeme jako „hudbu k letním meditacím“. Léto je totiž ideální doba k prožívání času jinak než v zátěži školních povinností nebo chvatu pracovního nasazení. Časná rána, dlouhé večery, teplo, prázdniny či dovolená. Čas zastavit se a rozjímat. A podpořit si takové rozjímavé rozpoložení hudbou. Na D-dur 17. a 18. srpna dopoledne.
K opravdové meditaci hudba nepatří, meditace se děje v tichu. Přesto mají oba tyto „fenomény“ - meditace i hudba – něco společného, a to je veličina času. Čas je existenciální podmínkou hudby. Přemýšliví hudební tvůrci se někdy pokoušejí zahrnout tuto skutečnost do svých konceptů a svou hudbou čas takzvaně zpomalit, nebo třeba i zastavit. Čas potřebujeme i k poslouchání hudby. Ať chceme nebo nechceme, ať hudbu posloucháme třeba jen jako kulisu, je nám hudba připomínkou plynutí času.
Čas samozřejmě zastavit nejde, jde ale nasměrovat naše vnímání nebo prožívání do přítomného okamžiku. A právě tady se hudba potkává s meditací – v meditaci jde o takzvané zastavení myšlení. K tomu, aby se to mohlo uskutečnit, je zapotřebí ztišení a zvolnění – a na to má hudba své prostředky. Tempo, dynamiku, repetici.
Skladba O Domina nostra od Henryka M. Góreckého začíná v pianu, v jedné chvíli se vzedme do fortissima a následný návrat do pianissima je „zvědoměním“. Z tiché dynamiky pak už neuhne. V Cageově Litanii pro velrybu je dialog dvou pěvců prokládán dlouhými pauzami. Ve skladbě Gavina Bryarse zní po celou dobu – a je opravdu hodně dlouhá! - smyčka písně zpívané londýnským bezdomovcem.
Nečekejte hudbu, kterou její tvůrci koncipovali jako „meditační“ nebo „relaxační“. Snažila jsem se vybrat takové skladby, které jsou strukturovány pro potřeby koncertního provozu a to, že se v něčem potkávají s meditací, je až sekundární záležitost. Možná ale že právě v tom tkví jejich působivost.
Do poličky s cédéčky sahám po skladbách Alana Hovhanesse, Anderse Hillborga, Toru Takemitsua, Johanna Sebastiana Bacha, Tomáše Pálky, hudbu, kterou bych neváhala nazvat „promeditovanou“, uslyšíme v podání interpretů jako David Hykes, Horst Rickels, Miroslaw Rajkowski, Jan Garbarek, Peter Graham. Stále aktivní je spojení virtuozity a spirituality v indické klasické hudbě nebo v japonské hudební tradici – o tom jsou skladby v podání Eleny Kubičkové, která hraje na indický smyčcový nástroj esrádž, a Vlastislava Matouška, který hraje na flétnu šakuhači.
Na D-dur 17. a 18. srpna dopoledne s reprízami po půlnoci.
