Jana Brožková: V tatínkově kvintetu chyběl hoboj...
Jana Vašatová šla na návštěvu k Janě Brožkové. A ne poprvé, znají se leta. Tentokrát nás vzala s sebou. Poslouchejte on-line.
S Janou Brožkovou se znám mnoho let. Ne sice tak dlouho, jako hraje na hoboj – ten nástroj jí patří od osmi let, ale od jejích rozhlasových dob - nebo možná i o trochu dříve.
Tak skromného, mírného a milého člověka aby pohledal, a tak výborného muzikanta rovněž. Nejprve se učila u svého otce – tatínek, vyhlášený kantor, od něhož vyšla řada vynikajících českých muzikantů včetně Jany, potřeboval do dechového kvinteta hoboj, a tak bylo rozhodnuto. Pak s výraznými úspěchy pokračovala na pražské konzervatoři a na Hudební fakultě AMU u profesora Jiřího Mihuleho, hobojisty České filharmonie.
V roce 1983 zvítězila na Mezinárodní soutěži Concertino Praga a o pět let později získala absolutní vítězství a zvláštní cenu na Europaischer Musikpreis ve švýcarském Curychu. V roce 1991 se zúčastnila interpretační soutěže Pražského jara a odnesla si třetí cenu. Dalším a možná největším Janiným soutěžním úspěchem byla první cena na soutěži International Double Reed Society Gillet Competention, která se konala v roce 1997 v americkém Evanstonu. Hned po škole, jako devatenáctiletá, se roku 1987 stala členkou orchestru rozhlasových symfoniků a jako sólová hobojistka nahrála s tímto tělesem pro rozhlas stěžejní hobojové koncerty (Mozart, Bohuslav Martinů, Richard Strauss – posledně jmenovaného v pořadu uslyšíme, stejně jako Salieriho Koncert pro flétnu a hoboj, který natočila se svým tehdejším rozhlasových kolegou, flétnistou Josefem Jelínkem a tehdejším šéfdirigentem SOČRu Vladimírem Válkem). V té době jako sólistka vystupovala také s dalšími orchestry doma i v zahraničí. Od malička ale tíhne ke komorní hudbě, a hlavně ke hře v kvintetu, na které vyrostla. Toto směřování naplňuje v souborech In modo camerale a Afflatus Quintet, který získal málokdy udílenou první cenu v prestižní soutěži ARD v Mnichově v roce 1997. Byla to senzace – soubor spolu hrál snad ani ne půl roku…
Není proto divu, že si na sobotní a nedělní dopoledne Jana pro posluchače vybrala např. Triové sonáty Jana Dismase Zelenky, nebo jeho Capriccia a Koncertantní symfonii, kde se sešla mj. i s Josefem Sukem; nebo sextety bratrů Antonína a Pavla Vranických ( na nich se s ní podílel skvělý flétnista a člen České filharmonie Jiří Válek), trio Francise Poulenca zase natočila se svými kolegy ze souboru In modo camerale a Ondřej Kukal fungoval coby autor i coby dirigent v nahrávce své skladby Oboinna; Dvořákovu Serenádu pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas hrála Jana na koncertě festivalu Dvořákova Praha a v netradičním obsazení této skladby se sešla např. s Michaelou Fukačovou, Kateřinou Javůrkovou, Janem Vobořilem, Tomášem Františem nebo Radkem Baborákem a Ondřejem Roskovcem – svými kolegy z kvintetu Afflatus. Z diskografie tohoto ansámblu pro nás Jana Brožková vybrala jedno z prvních CD, které natočili pro japonskou firmu Octavia Records s výhradně českou hudbou ( Rejcha, Foester a Dvořák), a také CD poměrně nedávné, natočené pro tutéž firmu tentokrát výhradně s hudbou Maurice Ravela.
Aktivity Jany Brožkové zahrnují také pedagogickou činnost: vyučuje hobojovou hru na hudební fakultě AMU v Praze a o prázdninách vede hobojové kursy v Ratajích nad Sázavou. Stále se intenzivně věnuje komorní hře a často vystupuje jako sólistka na domácích i zahraničních pódiích. V roce 2002 se stala sólovou hobojistkou České filharmonie – a je jí dodnes.
Poslouchejte zde:
