Jiří Antonín Benda - vynálezce melodramu
K třístému výročí narození pozoruhodného českého skladatele nabízíme víkendové ohlédnutí za jeho tvorbou. Na D-dur o víkendu 24.10. a 25.10. 8:00-12:00.
Výsostné umění Jiřího Antonína Bendy vzešlo ze dvou zdrojů. Po matčině linii jde o rodové předpoklady, neboť patřila do hudebnické rodiny Brixiů. Z mnoha hudebníků tohoto příjmení jsou nejznámější Šimon a jeho syn František Xaver. Otec pak byl samorostlý vesnický muzikant, který se provozováním hudby snažil přivydělat na obživu šesti dětí, zejména v době neúrody. Hrál na cimbál, hoboj a šalmaj a byl známý v celém okolí. Jeho slavný syn František, pozdější koncertní mistr houslí v pruské královské kapele, nazval tuto nutnou výdělečnou činnost Bierfiedlerhandwerk, tedy pivní houslistické řemeslo. Starý Benda provozoval své hudební produkce na zábavách a postupně zapojoval své dorůstající syny. Malý Jiří Antonín se vzdělával v Kosmonosích u jezuitů od roku 1735 a do semináře v Jičíně byl zapsán o čtyři roky později. Tam se mu dostalo odborného školení ve zpěvu a hře na nástroje. Hrál na housle, hoboj a cembalo a pilně účinkoval v jezuitských hrách s baletem. Vyššího hudebního vzdělání se mu pak dostalo až v Berlíně, kam odešla celá rodina z podnětu Františka Bendy, dobře zaopatřeného v královské kapele. Stalo se tak během první slezské války v roce 1742, kdy byla celá rodina vyvázána z poddanství na náklady pruského krále.
Jiří Antonín našel v berlínské královské kapele také své učitele kompozice. Byli to sám kapelník Carl Heinrich Graun, flétnista Johann Joachim Quantz, učitel samotného krále Bedřicha Viléma II. ve hře na flétnu a samozřejmě bratr František. Po osmi letech v královské kapele v Berlíně a Postupimi získává Jiří Antonín místo ve službě na dvoře v durynské Gotě.
Gothajský dvůr byl otevřen osvícenství a holdoval francouzské kultuře, a to díky manželce vévody Bedřicha III. Luise Dorothee. Na gothajském dvoře nalezl útočiště Voltaire, panovala tam čilá výměna korespondence s osvíceným králem Bedřichem Velikým, francouzskými encyklopedisty či Melchiorem Jakubem Grimmem. Vévodkyně znala a sledovala spisy a životní peripetie Jeana-Jacquesa Rousseaua, ba dokonce mu nabídla azyl na dvoře v Gotě. Je tedy samozřejmé, že se s jeho dílem seznámil i Jiří Antonín Benda a po jeho vzoru začal psát melodramy.
První se na scénu dostal melodram Ariadna na Naxu, který si získal německé publikum. Partituru této skladby a dalšího melodramatu Medea vozil Mozart stále s sebou. Benda usiloval o útvar nového hudebního dramatu, který by se vyznačoval dramatickou pravdivostí. Radikálně propojil hudbu se slovem tak, aby text vyjadřoval co nejsrozumitelněji svůj obsah a proměnil tak oproti italské opeře převahu hudby ve prospěch slova.
V oboru instrumentální hudby zaujal Benda také komponováním kantát, doprovázených cembalových koncertů a galantními komorními skladbami pro klavír, duet a triových skladeb. A to ještě známe málo jeho chrámové vokální skladby. Jiří Antonín Benda byl pensionován v roce 1778 a jeho kapelnické místo převzal Anton Schweitzer. Téhož roku byla v Mannheimu uvedena Bendova poslední opera. Pokoušel se o místo ve Vídni, krátce působil v divadle v Hamburku a v roce 1779 se vrátil do Gothy, kde připravoval různá díla k vydání. V roce 1781 navštívil Paříž, kde měla premiéru jeho opera Romeo a Julie. Svou poslední skladbu, kantátu pro soprán a orchestr, napsal v roce 1792. Jiří Antonín Benda byl jedním z komponistů, kteří se působili jako hudební most mezi barokním a klasickým hudebním obdobím. Zemřel v lázních Bad Köstritz 6. listopadu 1795 ve věku 73 let.
