Jitka Hosprová alias Violka

Hovoří se o ní jako o první dámě violy. Právem - přední česká violistka Jitka Hosprová skutečně povýšila violu na přední sólový nástroj v širokém mezinárodním měřítku.

Jak sama říká, nebyla to snadná cesta, ale byla zcela přirozená.

Vystudovala na konzervatoři v Plzni u Jana Motlíka a na AMU v Praze u Jana Pěrušky. Věnuje se komorní a sólové hře a jako sólistka hrála s celou řadou českých a světových špičkových orchestrů –  v Evropě i v zámoří.

Jitka Hosprová je umělkyně se širokým záběrem. Svědčí o tom mj. její festival s názvem Hudební procházky uměním, který pořádá o prázdninách v historických  zámeckých a chrámových prostorách  na svém rodném Plzeňsku. V koncertní sezoně cyklus pokračuje v Praze v Museu Kampa, které pečuje o rozsáhlé sbírky dvou velkých představitelů umění 20. století Františka Kupky a Otto Gutfreunda a o Sbírku středoevropského moderního umění.

Jitka Hosprová je tam vlastně tak trochu doma, a naše setkání a povídání o hudbě, kterou vybírala pro posluchače stanice Český rozhlas D-dur, proběhlo právě tam.

"Hudbu posluchám především v autě, protože jindy nemám obvykle čas."

A když Jitka relaxuje, tak v tichu a nebo při dobrém jazzu.

Přestože je výsostná sólistka – a nebo právě proto – volí si komorní partnery a repertoár především vzhledem ke svému nástroji, který se s nimi musí sice pojit, ale nezanikat. Jitka Hosprová se svým krásným nosným a barevným tónem umí dokonale naladit například s harfou Kateřiny Englichové, hlasem Evy Garajové, gambou Petra Wagnera, cembalem Filipa Dvořáka nebo akordeonem Ladislava Horáka. Svou roli hraje i charakter nástroje, na který hraje – ať už je to viola starého italského mistra, nebo dva nové nástroje, které pro ni postavil její „dvorní“ nástrojař Petr Zdražil.

Jitka Hosprová|foto:Jana Vašatová, Český rozhlas

Proto také vybírala převážně ze své milované komorní hudby – Antonína Dvořáka, Sergeje Tanějeva, Sergeje Prokofjeva, Hanse Krásy, atd. Vesměs jsou to díla, kde se uplatňuje právě viola – ať už její vlastní, nebo jejího profesora na AMU Jana Pěrušky či obdivovaného Josefa Suka, který ji ovlivnil a otevřel cestu k hudbě v samotných začátcích. Proto zvolila v jeho podání vedle Dvořáka a Mozarta např. Berliozova Harolda v Itálii. Vzpomínky na hru v rakouském mládežnickém orchestru ji zase dovedly k Mahlerově symfonii Vzkříšení – znějící tehdy mezi rakouskými kopci s vyzvánějícími zvonci pasoucích se krav. A nenechala si ujít ani příležitost vzpomenout na dva velké zjevy české hudby 20. století – Jindřicha Felda a Zdeňka Lukáše.

Poslouchejte zkrácenou verzi on-line.