Na návštěvě u Davida Marečka, generálního ředitele České filharmonie

22. září 2017
David Mareček

Prvním hostem v nové programové řadě Na návštěvě je na stanici ČRo D-dur David Mareček. Vybírá hudbu a svůj výběr zdůvodňuje dopoledne v sobotu 7. října a dopoledne v neděli 8. října.

Rozhodně nechci, aby šlo o jakousi propagaci České filharmonie. Její snímky uslyšíte také, ale je ještě nespočet nejrůznějších dalších nahrávek, které mám rád, nebo s nimiž se mi pojí nějaké mimořádné zážitky.

Na návštěvě nejsme v tomto pořadu přímo u něj v Brně, kde má rodinu, ale v pražském Rudolfinu, kde tráví asi mnohem víc času než doma. David Mareček je již několik let generálním ředitelem České filharmonie. Předtím byl ve stejné funkci u Filharmonie Brno, úplně původně je ovšem klavíristou. V komínku z kompaktních desek, který před natáčením postupně roste vedle jeho vyprazdňující se obrovské tašky, proto pochopitelně nechybějí snímky řady světových pianistů.

Patří mezi ně v jeho výběru Martha Argerich, Friedrich Gulda, Krystian Zimerman, Svjatoslav Richter, Dinu Lipatti… a samozřejmě Rudolf Firkušný. Pak jsou tu pěvci – Dietrich Fischer-Dieskau, Thomas Quasthoff… a mnoho dirigentů, vesměs již nežijících. Od Frizte Reinera přes Sergiu Celibidacheho, Pierra Monteuxe a Leonarda Bernsteina po Václava Talicha, Karla Ančerla a Jiřího Bělohlávka.

David Mareček

Mnohá CD vybírá David Mareček z edic, v nichž se na trhu po letech znovu objevují snímky pořízené pro černé desky i před půlstoletím či víc. „Jsem historickými nahrávkami trochu ´postižený´. Řadu jsem jich proposlouchal. A to, že nejsou podpořeny nejnovějšími technologiemi, že nejsou digitální, na zážitku vůbec nic nemění,“ říká. 

Avšak záběr pana ředitele je ještě širší. Umí moc zajímavě zdůvodnit, proč rád poslouchá barokní desky dirigenta Johna Eliota Gardinera a proč se mu líbí, jak hrávala violoncellistka Jacqueline du Pré a jak teď hraje houslistka Janine Jansen. Nezapomene zmínit, jak nezapomenutelně před lety uvedli Vídeňští filharmonikové Šostakovičovu Pátou symfonii a jak ji nyní proto s nimi vybral i na CD. Pěkně vzpomíná na dědečka, který mu před lety pouštěl klasické černé desky, uvažuje nad novým fenoménem stahování a poslouchání hudby z jiných zdrojů a nosičů, než jsou CD, a barvitě popisuje, co teď většinou poslouchává v autě cestou z Prahy domů do Brna.  

Stanice D dur Českého rozhlasu vysílá 24 hodin denně klasickou hudbu. Postupně ji nyní čeká doplňování vysílacího schématu o nové prvky. V pořadech Na návštěvě, jimž budou patřit víkendová dopoledne, bude před mikrofonem ve svém domácím nebo pracovním prostředí každý týden jiná zajímavá osobnost a k poslechu budou znít nahrávky na CD podle jejího výběru a s jejím komentářem.